Golf, skvělá hra, tak honem, jak se bude naší hroší bandě dařit. Pokračování příběhu Přípravy je tady,
Odpaliště neboli Driving range
Vcházeli jsme do areálu golfového hřiště jak nějací gangsteři z italského filmu o mafiánech. Stejný krok, sluneční brýle a drsný výraz hráčů pokeru. Naše ptactvo bylo taky nějak napnutý a nezvykle klidné a tiché. První cesta byla za správcem. Tereza se tomu hrozně divila, proč chceme běžet za správcem, když ten s lístky, půjčením holí a míčků nemá nic společného. Správce nás vítal srdečný přijetím, ale když nás zahlídnul, začal se strašlivě smát, až z toho nemohl mluvit.
„Co je na nás tak směšného?“ Povídá Maruška s údivem, ale zároveň jsem poznal v jejím hlase trochu zloby či naštvání.
„Nic, nic paninko,“ povídá a zase vybuchl smíchy.
„Jenom jsem nevěděl, co si mám představovat pod pojmem hroší banda, ale teď, když vás vidím tak je mi to jasný,“ a opět to nevydržel a vyprsknul v ohromný smích, který nemohl zastavit.
„Pusťte mě na něj, já mu jí takovou vlepím, že se z toho bude probírat dva dny,“ povídá už notně nazlobeně Slávek.
„Klid, klid Slávku,“ povídám po straně a snažím se ho uklidnit,
„vždyť víš, že jsme mu zavázáni, tak se snaž to překousnout a vydržet.“
„No taky mě teď mrzí ten můj nápad, že já ho vůbec vyslovoval, netušil jsem, že to bude takový dacan jeden. Měli jsme vybrat ten návrh Culíka s tou levandulí, pěkně by už chrupal a nikomu by se takhle hloupě nešklebil, správcovská krysa jedna. Ježíši jak já ho nemám rád, jdu si raději sednout tamhle na tu lavičku a vyřiďte mu poděkování i za mě.“ Povídá Slávek a odešel.
„Slávek klidně bez hádky, vrazí správci pohlavky,“ křičí Leo na celé kolo a to už se zase smějeme my všichni a správce na nás kouká s vytřeštěnýma očima.
„No promiňte, já to přece tak nemyslel a přeju příjemnou hru,“ odpovídá celý v tranzu a když odcházíme tak ještě slyšíme jak si mumlá něco pro sebe,
„já se z toho asi zblázním, to normálně vypadá, že oni tomu ptákovi rozumí, či co. A taky nevím, jak vlastně se domluvili s mým kamarádem myšákem Ciradem, že přinesl ten dopis. Radši na to nemyslet. Třeba jsou to nějací čarodějové a ještě mě zaklejou nebo snad udělají horší věcí, brrr.“
Měli jsme z toho pěknou bžundu a taky když jsme to povídali Slávkovi tak i on měl najednou z toho výbornou náladu. Jenom chudák Terka vůbec netušila, o co jde a tak se radši po ničem vůbec nepídila a začala nás zasvěcovat do tajů hry zvané golf.
Nejprve jsme byli na odpališti, říkají tomu driving range. Tam jsme se dobře vyblbli. Musím však říci, že někteří z nás Terka už i pochválila.
Pro naše ptactvo jsem nechal udělat takovou speciální malou golfovou hůlku ze dřeva. Byla úplně stejná jako doopravdická, jenom byla menší, tak aby s ní mohli pohodlně hrát.
Dokud jsme ještě byli na odpališti, tak Lojzička vymyslela soutěž a povídá,
„vyhlašuji soutěž o zmrzku, kdo odpálí míček nejdál. Poslední platí“,
Všichni byli nápadem nadšení, kromě ptactva a myšáků, kteří samozřejmě museli hrát s námi. Ctirad nám před tím řekl, že už je tady na tom hřišti spoustu let, ale golf hraje dnes poprvé. Tak jsme mu slíbili, že jim tady tu malou golfovou hůlku necháme, ať můžou s Leopoldem trénovat.
„Zbláznila ses nebo co?“ Povídá notně nazlobeně Jožin.
„Vždyť my tady s tím klackem, co máme, můžeme odpálit leda tak před sebe. A ty jsi ještě odpalovala pár cenťáčků před sebe, zaplať to rovnou a jdeme na hřiště, už se těším na opravdické jamky,“ dodal.
„Tak dobrá,“ povídá Slávek se smíchem v hlase,
„bude se vám to dělit stem ať je to spravedlivé,“ dodal a všichni jsme na to kývli.
Jako poslední šla na odpal Lojzička. Do této doby vedl Slávek a poslední byl Hezoun. Slávek se cítil a musím říci i trochu choval jako mistr světa a ani ho nezajímalo, jak si Lojzička povede, protože si byl výhrou absolutně jistý.
Lojzička odpaluje míček, v tom vylítne a chytí ho ve vzduchu a nese ho 500 m daleko. Tím přehodila Slávka o 300 m a ani svůj výkon nemusela násobit.
„Ta nás tedy převezla,“ povídá Terka a všichni se smějeme Slávkovi a jeho nadutosti.
Jenže on nás taky trochu převezl, když povídá,
„Lojzička je dáma a ne žádný drzoun, nanuk zaplatí jí Hezoun.“
Nikdo jsme nečekali, že Slávek vezme tuto lest s takovou grácií a hrozně jsme se tomu smáli a cítili, že nám je spolu moc dobře. Taky Hezoun to vzal velmi vtipně,
„za tu Lojzičky vtipnou lest, koupím nanuků hned šest.“
Touto tečkou jsme byli připraveni jít hrát na opravdové hřiště a jamky. Před jamkou číslo jedna, nám Terka začala vysvětlovat smysl golfu.
Tak příště. Nemůžu se už dočkat, jak se to bude vyvíjet dál a jdu si ten golf taky zkusit. Udělejte totéž a napište nám sem ke hrochům svoje zážitky. Tak čaues.