Přiznání

„Já…já. Víte. Já…já jsem ještě…no zkrátka…ještě nikdy…ještě nikdy…s nikým nic neměl,“ vykoktal ze sebe a sklonil hlavu téměř až k zemi. Po těchto slovech si přál propadnout se do pekla.

Následoval výbuch posměchu všech v kupé. I jeho kamarád Kouďa se chlámal, až se téměř válel po zemi. V téhle bujaré náladě vstala ze sedadla Bóža. Dlouhé tmavé vlasy si hodila na záda. Odkryla tím svůj malý kulatý obličej. Měla na sobě upnuté triko a riflovou bundu. Sundala si bundu a hodila ji nad sebe do prostoru pro zavazadla. Triko zvýrazňovalo její velmi bujné poprsí. Bóža si mohla obléknout triko jakékoliv velikosti a vždycky mohly chlapcům na jejích přednostech oči uvíznout. Nutno podotknout, že neměla vyvinuté pouze vrchní partie těla, ale též spodní. Holka krev a mléko přistoupila k Milanovi, bafla ho za ruku a odešla s ním z kupé.

Dvojice prošla chodbičkou vlaku, kde se hlasitě zpívalo a oslavovalo. Otevřela dveře záchodové kabinky a zamkla za sebou. Bez jediného slova posadila Milana na záchodové prkýnko a stáhla mu obratně kalhoty i s trenkami. Nemohl popadnout dech. Sundala si triko a ukázala mu své vnady. Jeho oči se držely v důlkách jen tak tak. Oběma dlaněmi ji přejížděl z jednoho ňadra na druhé a zpět. Zhluboka u toho oddychoval. Vytáhla si sukni a usedla na něho. Moc dobře věděla, co dělat. Stačilo několik zkušených pohybů a po pár vteřinách bylo po aktu. Po tom všem mu dala vášnivou nekončící pusu.

„Mílo. Je z tebe chlap,“ šeptla mu do ucha při odchodu ze záchodu.

Když se dvojice vrátila do kupé, bylo tam ticho. Bóža se usmála na Milana, ten jí úsměv opětoval. Uchopila lahev s pivem a zakřičela.

„Žádný panic nemá mezi ultras naší milovaný Bohemky místo. Na Bohemku!“ Následoval ohlušující řev a cinkot skla. Nejvíc ze všech křičel Milan Zavřel, chlapec, který právě dospěl v muže. Ani si nevšimnul smutného pohledu jeho největšího kamaráda Koudi.

Milan se stále usmíval vzpomínkám, které ho nyní přepadly, když se vracel na stanoviště studentů Přírodovědecké fakulty University Karlovy.

Ještě ve svém životě párkrát zažil sexuální akt. Dvakrát po fotbalovém zápase u plotu stadionu a jednou na bramborové brigádě se spolužačkou Jiřinou. Nikdy neměl žádnou vážnou známost, a co právě prožil s Terezou Dálkovou, ho úplně pohltilo a zasáhlo.

Než dorazil k budoucím spolužákům, jeho ústa se ještě více rozšířila úsměvem. To díky vzpomínce na vyprávění Koudi. Asi týden po té slavné cestě vlakem z Ostravy, se mu kamarád svěřil, že druhý den zazvonil u bytu Bóži a poprosil ji, jestli by ho mohla taky zbavit panictví jako jeho ve vlaku. Řekla mu, že nikdy. V žádném případě. Pak ho se smíchem bafla, odvlékla do svého pokoje a věnovala mu všechno, co žena může mužovi nabídnout. Bóža během dvou dnů připravila dva hochy o jejich panictví, kterého se snažili zbavit nekonečně dlouho.

Všichni budoucí studenti byli nastoupení v jídelně rekreačního zařízení v obci Smělšice v Brdech. Důvod byl jasný, měli předvést svým profesorům a asistentům výsledky svého pátrání po okolní krajině. Postupně přicházeli jeden po druhém k notebooku na stole a pomocí projektoru promítali na zeď, co se jim podařilo odhalit.

Milan Zavřel zjistil, že v té spleti událostí, které právě zažil, úplně zapomněl na úkol. Neměl připraveno vůbec nic a bylo mu to zcela fuk. Jenom se stále přihlouple usmíval a nemohl dostat z hlavy silný prožitek.

Zbývalo pár spolužáků, když ke stolu přistoupila Tereza Dálkové. Zasunula svůj přenosný disk do počítače a na stěně přede všemi se objevil obrázek s houbou. Podivila se. Žádné výkřiky nadšení ani provolávání slávy se nekonaly. Bylo ticho jako při ostatních ukázkách. Mrzelo ji to a byla zklamaná. Podívala se smutně na Milana a pokrčila rameny. Zavřela fotku a vytáhla disk. V tom se z přední řady ozvalo.

Co nového u hrochů

21. 6. 2021

Ocenění

21. 5. 2021

Přiznání

11. 1. 2021

Zážitek na věky

11. 10. 2020

Houba

14. 9. 2020

Adaptační kurz

archív

foto_hroši

11
Pixmac000076190321.jpg

U hrochů

kniha o přátelství hrochů, ptáků a lidí