Ahoj kamarádi od hrochů,
Jste zvědaví, který nápad si banda od hrochů schválí? Já taky, tak honem, honem pojďte číst. Pokračování příběhu Tajemná návštěva je tady,
Dopis
Bylo to víc než jasné. Jednohlasně jsme schválili Slávkův návrh. Přece jenom jsme však nechali jako plán B Culíkův nápad. Osobně musím říci, že jeho nápad se mně také zamlouval. Byla to jistota, ale rozum mi říkal,
„Jardo, neblbni, je to riskantní a taky trochu nebezpečný“. Tak to byl hlavní důvod, proč jsem hlasoval pro Slávkův návrh uskutečnit Terčin sen přes myšáky, i když jsem je vůbec neznal.
Po našem hlasování si vzal slovo Slávek.
„Napadlo mě, že bychom mohli napsat dopis Leopoldovi, aby se tady zastavil co nejrychleji a všechno s ním probrat tady na místě. Ale jak to provést. Neumí vaší řeč ani písmo, tak opravdu nevím. Mohl bych tam taky zajít já, ale víte jak je to s našimi proměnami, vždy je to strašně nejisté a riskantní.“
„Já vím, já vím,“ křičí Klárka na celé kolo.
„Prostě ten dopis nakreslíme. Uděláme obrázek, ze kterého vše pochopí.“
„No senza, teda Klárko ty jsi ale hlavička,“ křičí pro změnu jak u vytržení Lojzička na všechny.
Nicméně všichni jsme z toho jejího nápadu byli nadšení. Okamžitě jsme se dali do kreslení. Musím říci, že nám to trvalo pěkně dlouho, než byl výsledek jakžtakž ucházející. Normálně bychom to měli hotové raz dva, jenže. Jenže to by to musela kreslit Tereza. Všechno kreslí za nás, ale tohle bohužel nakreslit nemůže, vše by se vyzradilo. Je to přece dárek pro ni.
Ráno Klárka nemůže už dospat. Budí mě už před šestou. Je oblečená, nasnídaná a připravená vyrazit.
„Tatí, vstávej, musíme už jít,“ řve jak pominutá a hned, jak otevřu oči, stačím nad sebou zaregistrovat kompletní ptačí pětku.
„Já se z vás snad zblázním, nestačí, že dokážu mluvit s hrochy a s tímhle ptactvem, o kterém nikdo nezná ani druh a původ, ale oni mě ještě vstupují do mých snů a pronásledují mě i v noci. Bohužel zabořen hlavou do polštáře zjišťuji, že to není zlý sen a že opravdu už nespím.
Nic už nekomentuji, rezignoval jsem. Poslušně vstávám, rychle se nasnídám a už o půl sedmé vyrážím s Klárkou a samozřejmě s ptáky do školy a je mě úplně jedno, že budou čekat před školou celou hodinu, než jí otevřou. Nechávám je tam a pak už si v autě jenom oddechnu,
„sláva, jsem sám a má trochu klidu.“
Klárka čeká netrpělivě u dveří školy jako první. Jakmile cvaknou školníkovi klíče, letí jak ztřeštěná se rychle přezout a vrhá s do třídy. Míří si to přímo k třídnímu myšákovi.
Ten je chudák celý vytřeštěný, krčí se v koutku a celý se třese strachem.
„Leopolde, Leopolde, vím, jak se jmenuješ. Já jsem taky tvoje kamarádka jako Slávek. Moc tě všichni pozdravují. Potřebujeme tvoji pomoc. Chceme dát dárek Terce. To je naše kámoška od hrochů. Pomoc nám prosím, chceme jí udělat radost k jejím narozkám. Máme jí strašně rádi, protože je hrozně fajn. Tak už něco řekni prosím.“
Myšák nic. Jenom vykulil ještě více oči a začal se tak třást, že se s ním chvěla celá klec, až dělala rámus po celé třídě. V tom si Klárka uvědomila, že on jí vlastně vůbec nerozumí.
„Jé, promiň, promiň, myšáčku Leopolde, mám tady pro tebe dopis, na, podle toho už vše pochopíš,“ a předává mu papír s kresbou, kde je návrh na schůzku.
Myšák vezme papír a se vší vážností si ho prohlíží a potom něco píská v myší řeči na Klárku. Teď zase Klárka stojí jako opařená a kroutí hlavou a povídá,
„tak co pochopil jsi ten náš dopis?“
No a to zase až příště.