Napětí sílí. To musí mít jeden nervy jak špagáty, co říkáte? Tak šup jdeme na to pokračuje příběh Hádka.

 

Vámové

 

„Tak tedy mluv,“ povídá už celkem v klidu tatínek.

„Děkuji vám, že jste mě nechali tady vám všem, se kterými jsem tu strávil šťastné chvíle říci můj příběh,“ začal svoji řeč Oskar.

„když jste mě tady odsud odehnali, nevěděl jsem kam letět. Letěl jsem tedy pořád dál a dál. Byl jsem tuze smutný a bezradný. Všechny, moji rodinu, přátelé a hlavně moji milovanou Josefínku jsem musel nechat za zády. Letěl jsem bez přestání několik dní a nocí až jsem upadnul do bezvědomí a skácel se na zem.

Probral jsem se prý až za několik dní. To už jsem byl v péči vážek modrých u Bodenského jezera ve Švýcarsku.“

„Cože, cože? Ty lháři jeden. Přece Bodenské jezero je sídlem Velkého Lámy, nejmocnější vážky na světě.“ Skočil mu do řeči tatínek Josefínky.

„Ano máte pravdu,“ povídá úplně v klidu Oskar a pokračuje dál.

„Zachránila mě jejich lékařská pohotovost. Letěli náhodou kolem od náhlého případu. Vzali mě k nim do osady a zachránili mně život. Říkali, že kdyby mě našli o pár hodin déle, tak už bylo pozdě. Trvalo měsíce, než jsem se dal do kupy a mohl jim to svojí prací začít splácet. Mají tam oddělenou vesnici, kde žijí přistěhovalci. Jsou k nim nadmíru tolerantní a berou je jako vlastní. Přistěhovalci se liší od nich na první pohled. Každý přistěhovalec je totiž jiný druh vážek, než jsou oni.“

„Oskare, tebe opravdu vzali mezi sebe modré vážky. Ty ses opravdu stal obyvatelem Vámského císařství. To snad není možný. Povídá se, že Vámské císařství je tak velké, že ho celé není možné obletět za celý život. Já se z toho zblázním. Povídej honem, tak už mluv.“  Naléhal tatínek Josefínky .

Vztek a zlobu vystřídalo napětí a zvědavost. Nikdo se tady ještě nesetkal s obyvateli Vámského císařství. Bylo to něco neskutečného. Pouze sem tam nějaký krajánek vyprávěl strašlivé historky o modrých vážkách. O jejich síle a absolutní moci. Také se toho hodně tradovalo o Velkém Vámovi, náčelníkovi modrých vážek. Jeho síla, chytrost a moc byla nedostižná. Neexistuje jediná vážka, která by se odvážila se mu postavit. Prý jenom jediným pohledem kosil soupeře jak mouchy.

Oskar tedy pokračoval. Všichni, kdo tu byli přítomni ani nepípli. Kolem Vlašského rybníka bylo úplné ticho a každý dychtivě hltal každé Oskarovo slovo.

„Ano, to je pravda. Je tak velké, že ani samotný Velký Váma neví, jak velké území opanuje a za svůj život ho nemůže celé navštívit. Pracovali jsme všichni přistěhovalci pro Velkého Váma s radostí a plným nasazení. Jednoho dne navštívil osadu přistěhovalců Vámovo syn, Dyno. Má plnou důvěru otce a je to jeho pravá ruka. Po smrti otce převezme moc nad celým jejich územím a bude vládnout. Až ten čas nastane, dojde také k jeho přejmenování. Už to nebude Dyno, ale převezme jméno po otci, Velký Váma. Dědí se toto jméno již po generace.

Byla to ohromná čest pro nás přistěhovalce, že nás navštívil. Nikdy nám nebylo dopřáno spatřit jejich rodinu. Ani při velkolepých oslavách. Byli jsme sice přizváni na oslavy, ale místa, která nám byla přidělena, byly taky vzdáleny císařské rodině, že jsme neměli šanci je spatřit. A teď najednou bomba. Sám následník trůnu zavítal přímo mezi nás.

Přišel se nás zeptat, zda my přistěhovalci jsme ochotni položit za Vámský rod život ve válce, která se chystá a je na spadnutí. Vámští špehové zjistili, že v brzké době dojde k napadnutí vážek u Bodenského jezera strašným rojem sršňů. Chystali se převzít moc nad jezerem a jednou pro vždy skoncovat s kralováním modrých vážek.

I když jsme nemuseli, tak všichni do jednoho jsme souhlasili a začali se připravovat s modrou armádou na blížící se boj proti sršňům.


 

Napětí pokračuje. Strhující vyprávění Oskara pohltilo úplně všechny. Doufám, že i vás. Tak se těšme společně. Ahoooooj.


Co nového u hrochů

21. 6. 2021

Ocenění

21. 5. 2021

Přiznání

11. 1. 2021

Zážitek na věky

11. 10. 2020

Houba

14. 9. 2020

Adaptační kurz

archív

foto_hroši

11
Pixmac000090185550.jpg

U hrochů

kniha o přátelství hrochů, ptáků a lidí