Ptačí ráj
Hned jak jsme dorazili k hrochům tak nás vítal Jožin s vytřeštěnýma očima a hned spustil s představováním ptačího ráje,
„dovedete si vůbec někdo představit, jak ohromný orel skalní se nechá lochtat na noze od malého vrabčáka a přitom hraje badminton s malým kuřetem. Já tohle všechno viděl. Já to opravdu viděl“, ještě několikrát zdůrazňuje.
„ Anebo, jak kondor velký, ježiši ten byl tak velký, že ti naši kondoři tady v zoo jsou proti němu malé chuděrky. Tak tenhle doslova obr učil malé káčátko plavat v rybníku. No v rybníku, tam vám byla tak průzračná voda, že bylo vidět krásně až na dno, i když byl několik desítek metrů hluboký. A jak ho učil plavat tak zobákem mu něžně cákal na zadeček.
Nebo pod stromem jsem viděl horu, přijdu blíže a ona se hýbala, no prostě nebyla to hora, ale ohromný kopec žížal. Když jsem přišel ještě blíže, tak jsem jenom slyšel, jak se překřikují a volají, mě slupni, jsem masitější, další volá, já jsem růžovější a měkoučká zaplním ti bříško až po okraj.
Viděl jsem ledňáčka, jak z toho rybníku vylovil štiku. Představte si štiku 5x větší než byl sám a on s ní v pohodě odlítnul na nejbližší strom a v klidu jí tam baštil vedle orla mořského a ten se na něj usmíval a ani se té štiky nedotkl. Všechny zákony přírody byly porušeny, nic nefungovalo jako v realitě. Když se člověk natáhnul a zdřímnul, tak ty sny, ty vám byl nádherné, tak nádherné a barevné, když na to vzpomenu tak bych se rozbrečel.
Až den před odletem se mi zdál zase tak nádherný sen, ale v tom vidím ubrečenou Lojzičku, jak sedí na Jardovo rameni vedle Tomíka a křičí Jožin se stále nevrací, to vám mě tak probralo z letargie, že jsem okamžitě vylítnul ven z té skály a pokračoval do Afriky. Když jsem letěl zpět, žádný otvor ve skále už nebyl“, zakončil své vyprávění Jožin.
Všichni posloucháme jako přikovaný. Naše pohledy se upnuly na Terku, byla jak v transu a přemýšlela si nahlas
„jé to musí být nádhera, už jsem viděla hroší ráj v Africe, Jožin nám představil jejich ráj, ale co ten náš ráj, lidský? To musí být teprve krásný. Už jsem o něm tolikrát četla, Adam, Eva, jablko, vyhnání atd, ale ve skutečnosti, jak asi může vypadat?“
A v tom se probrala, viděla, jak na ni všichni zíráme a celá nám holka z toho zčervenala, ale nikdo si to nedovolil komentovat.
„Příště vám ještě povím něco o Africe“ ještě slíbil Jožin, než jsme se rozešli.
A já se ptám teď vás všech, kdo jste tady s námi a našimi hrošími a ptačími kámoši, splníme té Terce ten její sen nebo jí necháme napnutou a její přání nevyslyšíme. Už brzy nám budete moci napsat váš názor, kontakty se již dokončují. Tak zas někdy příště….