Boj, zápas, sázka… Všechno padá. Všichni se semknuli, žádné dvě party. Snažíme se společně přečkat velkou vodu. Je to tragédie, která zasáhla nás všechny. Terka a ptactvo jsou u Jardy s Klárkou. Snaží se to přečkat s humorem a myslí na hrochy. Ti museli zůstat doma a doufat, zda nebude hůř. Tento zmar vyjádřila Maruška touto smutnou básničkou a všichni doufáme, že od příště zase jenom vesele, jako vždycky.
Přišel pan Smutník
mokrý kabát,
schoval pod deštník.
Prší, prší a prší,
cítím lidské chvění,
strach mají i mý kluci hroší,
nastalo, lidské souznění.
Přišel strýc Smutník,
pod provazy vody,
zapálil doutník.
Ta lidská síla i moc,
přivála mezi nás,
pomoc,
a víru v slunce jas.
Přišel dědek Smutník,
tvářil se nevesele,
vody plný kyblík,
kopla bych mu nejradši,
do někam...
Ani teď to sprosté slovo Maruška nedokázala vyslovit, i když pravděpodobně hrozně ráda by to udělala. Tak příště zase někdy U hrochů, věřím, že ten tenis bude. Věřte se mnou a splní se nám to.