Hroší kamarády jsme naposledy opustili poté, co dorazili na hotelový pokoj, aby zde přečkali noc. Sešli se všichni v jedné místnosti a do hlubokého ticha se ozval Jardův hlas.
Na pokoji
„Ty brďo. Slávku. Jestli tě někdo viděl tak je zle. Co když tě poznají? Dneska mají všude kamery.“
„No a co. Poznají, nepoznají. Není to jedno. Zítra jedeme do Barcelony a až se vrátíme, tak už si na to nikdo nevzpomene. Vždyť takových senzací je každý den ve světě mraky“. S úplně ledovým klidem prohodila Tereza a baští u toho véču jako o život.
„No to víš, že jo.“ Naštvaně reaguje Jarda a neváhá pokračovat.
„Zdemolovaný vlak za spousty miliónů. Žádný zraněný a dým, který je vidět až od moře.
„Ticho. Ticho. Pusťte zvuk na televizi.“ Skočila Klárka Jardovi do řeči. Ten se akorát nadechoval k razantnějšímu výstupu.
V televizi byly mimořádné zprávy. Samozřejmě se týkaly dnešní havárii na hlavním nádraží. Zdálo se, že to není tak jednoduché, jak věštila Tereza. Z televize se ozvala hlasatelka přímo z místa neštěstí.
„Dobrý den. Hlásíme se vám živě z hlavního nádraží. Dneska se tu stala obrovská havárie vlakové soupravy. Nikdo netuší, co mohlo být příčinou. Dochází pouze k dohadům a domněnkám. Podle názorů odborníků to vypadá na zaseknutí posledního vagonu soupravy, ale co vymrštilo celý vlak, včetně lokomotivy do strašné výšky netuší nikdo. Jednomu občanu bydlícím zde nedaleko v osmém patře věžáku se povedlo celý incident natočit. Nahrávka je u nás ve studiu a po ukončení tohoto přímého vstupu budete informováni.
Mnoho lidí zde má na tuto věc řadu odlišných názorů. Tady vedle mě teď stojí pan Jiří, který celý incident pozoroval z místní restaurace. Pane Jiří, můžete říci našim televizním divákům, co se tady před pár hodinami stalo?“
„Hroch. Byl to hroch. Skočil na vagon a ten se vymrštil do výšky.“
„Ano. Děkuji. Jak všichni můžeme vidět, toto neštěstí bude v přítomných zanechávat ještě dlouho neuvěřitelná traumata. Další, kdo celou událost viděl přímo z nástupiště, je paní Věra.“
„Byli to mimozemšťani. Přilítnuli a proměnili vlak na létající talíř a chtěli ho odnést. Když zjistili, že ho neunesou tak pustili všechny lidi a proměnili vlak na tuhle hromadu železa a odlítli. Viděla jsem je na vlastní oči.“
„Jak všichni vidíte, co člověk to názor. Pravdou je, že je celé toto strašlivé neštěstí zahaleno rouškou tajemství. Jedno je jasné, v momentě neštěstí zahrnul celé hlavní nádraží strašně hustý dým, přes který nebylo možné nic vidět. Proto se domnívám, že názory přítomných mohou být tímto dýmem zkreslené. Nyní předávám slovo do studia k narychlo připravené diskuzi s odborníky.“
Jak tohle dopadne. Jsem napnutý jak špagát. Tak se těšte se mnou.
Zdááááááááááááááárek!!!