Jožin vypráví přátelům svůj příběh
Je to směšný pohled jak sedíme kolem toho malého ptáčka tři lidi a tři hroši. Z dálky to může vypadat, že se dohadujeme kdo z nás ho zblajzne. Ještě že Tereza nemá nyní žádnou zakázku z toho časopisu o zvířatech, jehož je přispěvatelkou, protože tato fotka by opravdu rozveselila každého čtenáře a měla by s ní velký úspěch.
Všichni netrpělivě čekáme, až Jožin začne. Je na něm očividně vidět jak si tuto chvilku pozornosti dokáže náležitě vychutnávat a otálí se začátkem vyprávění své cesty.
„Cestou tam mě zastihla ohromná bouře nad Alpami“, začal vyprávět a při tom drkotal zobákem, abychom úplně jasně pochopili, jaká mu při tom byla strašná zima.
„Jožine, ty jsi ale skvělý herec“, zakřičela Lojzička a všichni jsme se tomu začali hrozně chichotat, až se nám Jožin trochu urazil. Moc přemlouvání to však nedalo a Jožin pokračoval, jen škoda že už klidněji.
„Ta bouře byla tak veliká a foukal při tom takový vítr, že místo abych letěl dopředu tak jsem začal couvat. To mě ujistilo v názoru najít někde nějaké suché místo, jinak věřte nebo ne, určitě bych se ocitnul za chvíli tady zpátky u vás. V tom jsem si všiml poměrně veliké díry ve skále, již vysoko v horách. Šlo odsud takové zvláštní čiré a teplé světlo. Z posledních sil jsem se zachytil za skálu a vlétnul do té díry. Úžasem jsem celý zkoprněl a seděl na zemi jako přikovaný. Bylo zde krásné počasí, sluníčko svítilo, úplné bezvětří, všude plno květin, stromů a samí ptáci všech druhů. Trávník byl tak zelený, měkoučký a jemný, moje zádíčka si vrněly blahem jako bych ležel v té nejlepší peřince. Poslouchejte, poslouchejte mě“ začal křičet jako ze sna.
„Byl to PTAČÍ RÁJ“ už jenom sípal.
S otevřenými pusami jsme úplně ztratili pojem o čase, jak nás do tohoto zážitku Jožin všechny vtáhnul, hroši zapomněli zívat, zbytek ptačí letky padal postupně z hroších hřbetů. V tom Klárka vykřikla.
„Už je tma, musíme domů“, tak jsme se rychle sbalili a upalovali z pavilonu hrochů k domovu a už se těšili na pokračování příběhu.