Ahoj všem od hrochů,
dlouho jsme se neozvali s pokračováním příběhu, ale já taky nevím nic a jsem napnutý, jak pokračuje vyšetřování. Dneska jsem to už nevydržel a musel jsem zavolat kapitánovi Culíkovi. Prostě mně telefon celý den nebral, až teď odpoledne při hokeji přilítla Lojzička a jenom zakřičela,
„vyšetřování pokračuje, je to napínák, kapitán Culík slíbil vše vyřešit do dvou dnů, musím letět, tak zdar“, a byla fuč.
Nezbývá nám tedy než čekat a čekat ty dva, pro nás kamarády od hrochů, tak dlouhé dny.
Tak jsem se rozhodl a opět jsem si dovolil vám poodhalit kousek z knihy „U hrochů“, která už finišuje a doufám, že termín 1.6. bude dodržen.
Celá kapitola se v knize jmenuje "Návrat"
Po snídani jsme začali naše milé ptáky připravovat na přesun. Samozřejmě jsme přibalili pití a dlabanec, aby si po tom na nás hrochům nestěžovali, Klárka se ještě musela se všemi pomačkat a náležitě rozloučit. Za to já jen prohodil
„nazdar ve Frankfurtu, ptáci jedni sakramentský“
Jenom Leo zase začal něco špačkovat, tak jsem rychle zavřel krabici, ať už ho nemusím vidět a poslali jsme krabici poštou na frankfurtskou adresu pošty nejblíže našemu penzionu, přesně podle plánu a rady Slávka.
Těsně před odletem dostala Klárka ještě SMS od Terezy,
„tak co vše ok? A mám nějaký nápad jak pomoci dostat Tomíka zpět, až se vrátíte tak více, hezký let“ mně text čte nahlas Klárka.
„Ok, co je to za text, takových spousty krásných slov existuje, proč nenapíše v pořádku, drnda jedna“ lehce ironicky to komentuji a tak odpověď zní lehce v narážce na mě
„budu se těšit, měla jsi jet s námi, zase je protivnej“, to už jsem se nedozvěděl z úst dcery, ale trochu jsem šmíroval display, když to psala a tak povídám mnohem smířlivěji
„asi to myslí vážně se záchranou Tomíka co? Jsem rád, že máme takového spojence.“