Pokračování příběhu Kapitán Culík
Ráno přilítl Culík ke hrochům smutný a velice unavený. Celou noc hlídal ve třídě Klárky a nic. Nikdo se neobjevil a nic podezřelého nezaregistroval. Jen co dosedl na Marušky záda, dal si pár breberek z její kůže a usnul tak tvrdě, že ho vzbudil až můj hlas odpoledne.
„Nevydržela jsem to a i přes přísný zákaz taťky jsem za vámi musela zajít a poradit se co dál. Můžu se zdržet jenom chvíli, aby Marta neměla strach a nic nepoznala“, povídám kámošům místo pozdravu.
„Nic se nedělo, celou noc jsem hlídal, možná to opravdu dělá nějaký neposedný kluk“, povídá smutným hlasem Culík .
„Představte si, že dneska v noci se ztratily všem pomůcky na malování, dneska jsme měli malovat zátiší s ovocem a zeleninou a všechno co jsme si přinesli, bylo fuč. Paní učitelku to náramně rozčílilo a celý den byla pěkně naštvaná. Taky si nesu kvůli tomu trojku z matematiky. Nevím, jak to vysvětlím tátovi večer, má dneska totiž volat. Budu muset říci Martě, aby to s ním nějak skoulela“
„Jé Culíku ty jsi tam místo hlídání odpočíval, chá chá, ale se zavřenýma očima“, smál se na celé kolo Leo.
„Nechte ho, nemůže za to, je jasné, že sám nemůže vydržet celou noc hlídat. Vypadá to na pěkně vykutáleného zlodějíčka. Musíme něco vymyslet nebo to bude tady pro Klárku ještě horší.“ Povídá velice klidným, maminkovským hlasem Maruška.
„Moc hezky jsi to řekla, Maruško, můžu tě obejmout, proč nemám taky takovou mamku, jako jsi ty“, povídám se slzami v očích.
„Pojď ke mně, ty moje malá holčičko, vždyť já jsme jako tvoje mamka, vždycky za námi můžeš přijít a všichni tě máme moc rádi, podívej se kolem sebe, co tady máš za hordu kamarádů a ještě máš taky Terku, ukaž, utřu ti ty lesklé kuličky, co se ti koulejí po tváři“. Povídá dojatě Maruška.
„Mám tě taky móóc ráád i když mám velký hláád“, křičí na celé kolo Jožin a to mě dokázalo pozvednout náladu a zahnat všechny chmurné myšlenky.
„Dneska jak jsem byl v noci ve škole, tak jsem si všiml na dveřích inzerátu, hledají nějakou šikovnou paní na úklid. A tak mě napadlo…“, už nestačil doříci Culík a skočila mu do řeči rozčilená Maruška.
„To jsi nemohl říct dřív ptáku jeden opeřený, hned zítra se vypravím do školy a požádám o místo uklízečky, já jim tam toho zlodějíčka pěkně vysmejčím. Musíme se dostat dovnitř i přes den, to by bylo, abychom ho nedrapli“.
Následoval ohromný aplaus a bylo vidět jak je Maruška na sebe pyšná.
„No no, nezapomínej, že kapitánem tohohle případu jsem já a ještě jsem ti nedal žádný pokyn ani souhlas k této akci.“ Povídá načepýřený Maruška.
„Culíku souhlasíš?“ Okamžitě reagovala Maruška.
„Jasně, souhlasím, Maruško, jdi tam a my ti budeme krýt záda“, křičí už nadšený Culík .
Takové nadšení však nevyzařovalo ze Slávka. Bylo na něm vidět, že má o Marušku strach a nejraději by šel do té školy sám, ale nic neřekl nic.
„Mamko, slib mě prosím, že budeš moc opatrná a nebudeš se pouštět do žádných nebezpečných věcí, mám o tebe strach“, povídá také smutně Tomík.
„Jasně, slibuji a taky tam budu mít tyhle naše milé opeřence a moje ochránce“, skoro s vojenským tónem v hlase prohlásila hrdě Maruška.
Žádný další plán jsme neměli, s Maruškou jsme si daly sraz ráno před školou. Rozloučila jsme se s hrochy a doprovázená ptačím letectvem jsem upalovala domů. Večer, když volal táta tak jsem mu o našem plánu neřekla nic, ale slíbila jsme si, že zítra už mu všechno pěkně vysypu, abych neměla černé svědomí. Teď už jsem ale myslela jenom na náš tajný hroší a ptačí plán.
Dostane Maruška místo ve škole? A co bude dál? Příště se dozvíte více a mějte kámíky od hrochů rádi.