Tak jak jsem slíbil, pokračování napínavého příběhu je tady. Navazuje na příběh Návštěva

 

 

Hádka

 

Letíme po schodech jako poděsové. Přibíháme k toaletám a už z dálky vidíme hlouček lidí stojící přede dveřmi. Vletíme dovnitř, a vidíme strašný obraz. Všude kolem stříká voda, vnitřní dveře záchodu jsou povalené, zděné příčky do půlky zbořené a uprostřed té pohromy sedí na zemi Tomík a Anička. Oba jsou mokří, jako když se právě sprchovali. Tomík sedí úplně v klidu a řehtá se na všechny kolem. Vypadal jako by právě vyhrál balík peněz, zatímco Anička tu seděla jak hromádka neštěstí. Veliké slzy se jí kouleli po tvářích. Bylo na ní vidět, že je úplně na dně a bezradná.

Okamžitě spěchám k Aničce. Bylo mi jí strašně líto. Pomáhám jí vstát, ale vždycky mě bezvládně padá zase na zem. To už mi přispěchali na pomoc Tereza se Slávkem.

„Sestřičko Aničko, pojďte, musíte vstát, nemůžete tady sedět v té kaluži vody. Pojďte, vezmu vás na chodbu, utřete se, přinesu vám šálek horkého čaje a bude zase dobře, uvidíte,“ snažím se jí co nejvíce ukonejšit, ale vůbec se mi to nedaří.

„Nebude dobře, už nikdy nebude dobře, kdybyste viděli to co já. To byl strašný pohled, a potom ten výkřik, tak hrozně do opravdický, běhá mi mráz po zádech ještě teď. On tu opravdu byl, já ho viděla, přesně jak vidím vás,“ povídá Anička zcela odevzdaným hlasem, plným beznaděje a koukala přitom někam do prázdna. Myslím, že nás vůbec nevnímala a ani nevěděla, s kým mluví a kde je. Byla zcela v šoku. V tom se nám za zády ozvalo,

„a koho jste viděla, sestro, mluvte. To je ta vaše zodpovědnost. To tady vybuchla bomba nebo co?  Nebo mi snad chcete namluvit, že tento malý chlapec to tady takhle zlikvidoval? Tak už konečně něco řekněte, nejsme zvědavý na to vaše mlčení,“ Řval na ní, seč měl síly doktor Bezecný.

„Hroch, hroch, to tady všechno zničil. Vlastně ne, tenhle kluk. Ne hroch to byl a jak strašně zařval. Já nevím. Prosím na nic se mě neptejte já nic nevím,“ se strašným pláčem povídá až se u toho zalyká Anička.

V tom si všimnu jak doktor Bezecný sahá pro mobil, vytáčí číslo a slyším,

„psychiatrie? To jsem rád, že jsem vás zastihl, pane doktore. Pošlete mi sem prosím službu, mám tady pro vás těžký, podotýkám moc těžký případ. Sestra Anna nám tady zdemolovala pánský záchod, vše vytrhala a zanechala po sobě strašnou spoušť. Může být nebezpečná, tak ať si chlapi vezmou svěrací kazajku, pro případ, že by jí to zase chytlo. Zatím jí tady se svým pomocníkem budeme střežit.“ Potom jsem jen zaslechl, jak si brumlá sám pro sebe,

„a mám ji z krku, holku jednu drzou. Ale na toho kluka si musím ještě posvítit, je to celé nějaké podezřelé.“  

Už jsem se neovládl a začal jsem na doktora křičet,

„co si to dovoluješ, ty jedna doktorská nulo, koho chceš zavírat do blázince? Ty tam patříš, tebe by tam měli zavřít.“

„Co si to dovolujete, ochranku, zavolejte ochranku a vyveďte toho drzouna,“ začal na mě doktor křičet. Ještě jsem slyšel Terezu, jak mi honem povídá,

„uteč nebo bude zle.“

Tak jsem ji poslechl a utekl.

Mezitím doktor všechny vypakoval a to už jenom vidíme, jak odvádí Aničku ve svěrací kazajce pryč a Tomíka odvádí doktor zpět na pokoj.  

 

 

To je mazec, co říkáte. Co teď bude s Aničkou a co s Tomíkem. Těšte se na pokračování.

 

Co nového u hrochů

21. 6. 2021

Ocenění

21. 5. 2021

Přiznání

11. 1. 2021

Zážitek na věky

11. 10. 2020

Houba

14. 9. 2020

Adaptační kurz

archív

foto_hroši

11
Pixmac000084102390.jpg

U hrochů

kniha o přátelství hrochů, ptáků a lidí