Honem ke hrochům. Hadi už netrpělivě čekají. Příběh U hadů má pokračování
Fakír
„Psss,“ prosí všechny okolo Terka a je jí při tom pohledu do mdlob.
„Jenom ho prosím vás nevyrušte a zavolejte ošetřovatele, ať něco udělá. Já se z toho snad zblázním,“ pokračuje velice potichu.
„Buď v klidu, vždyť Tomík ví, co dělá, jako bys ho neznala,“ uklidňuje Terezu Klárka.
Tomík už zjistil, že ho natáčí a začal se předvádět. Položil hada na zem vedle sebe a povídá,
„tak chlapečku teď zvedni hlavičku a popros, jinak nebude žádná odměna.“
A skutečně had dělal všechno přesně, co mu Tomík řekl. Nakonec si ho dal přímo proti očím a řekl,
„tak a teď obejmi páníčka, nebo páníček naplácá hadíčka.“
Had se začal plazit kolem Tomíkova krku a postupoval směrem dolů k nohám. Všichni úžasem oněměli. Kameraman byl z toho tak nervózní a zpocený, že vypadal jako by vylezl právě z vany. V tom přišel ošetřovatel. Rejža na něj skočil, zavřel mu pusu, aby nevykřikl a nepřerušil tím jeho senzační záběr a šeptá mu do ucha,
„ticho chlape, ať nám toho hada nevyplašíte. Ještě je dost času zasáhnout.“
Mezitím Tomík úplně zmizel pod hadem. Ten byl obtočený kolem celého Tomíkova těla. Na chvilku to vypadalo, jako by had Tomíka celého spolknul, takové to bylo drama. Jenže had pokračoval dál a začal se stáčet u Tomíkových nohou, takže se nám Tomík zase začal od hlavy zjevovat a byl u toho celý rozesmátý. Když se had stočil celý, Tomík ho jemně uchopil, strčil do jeho klícky a dvířka zavřel. Následoval bouřlivý potlesk. Tomík se ukláněl a mával u toho na všechny strany. Až strašný křik přehlušil tento velký potlesk, nebyl to nikdo jiný než ošetřovatel,
„a ven. Ven, povídám. Jak je možný, že jsi to přežil, klacku jeden. Takhle hazardovat se svým životem. Normálně jsi měl být do 10 sekund v pánu. A vy se na to ještě díváte, chásko jedna filmařská. Nechci vás už tady vidět, nikdy.“
Křičel na všechny, co měl hrdla. Režisér vstal a úplně v klidu povídá.
„V pohodě strejdo. Jen klid. Balíme. Tady máme všechno, co jsme potřebovali. U hadů končíme. Zítra očekávám celý štáb v pavilonu hrochů. Jo a mockrát všem děkuji.“
Na ošetřovatele se ani nepodíval a bylo mu evidentně fuk, co povídal. Sálala z něj strašná spokojenost z Tomíkova čísla.
Tak zítra nás čeká grandiózní finále. A ptáte se kde? No to je tedy hloupá otázka. Přeci U hrochů.
Tak nazdááááááár.