Honem, dejte se do čtení. Příběh Zvrat pokračuje. Pěkně se usaďte, přeneste se myšlenkami do ZOO do pavilonu krokodýlů a šup na to.
Cirkusové číslo
Tomík nečekal na nic, přeskočil plot a už byl u krokodýlů. Skákal po nich a přebíhal tím jejich rybník sem a tam. Oni vůbec neprotestovali a nechali ho běhat po svých hřbetech. Neskutečné. Mezitím přilítli všichni ptáci ke Klárce. Každý z ptáků držel v zobáku větvičku ze stromu. Klárka se těch větviček chytla a oni jí nadzvedli a přenesli přes plot za Tomíkem. Jenže jejda, jakmile se tam objevila Klárka tak se to krokodýlům přestalo líbit a začali sebou šít a otvírat svoje mordy a cenit ty jejich tesáky na Klárku.
„Klárko, Klárko, nechoď k nim, pokoušou tě,“ křičí na ní celá ustrašená Tereza.
„Neboj se, nic. Oni jenom takhle trochu vyhrožují, já jim schladím hřebínky,“ odpověděl zcela vychechtaný Tomík.
A taky, že jo. Tomík kleknul na kolena. V této pozici se postavil mezi Klárku a krokodýli a udělal ohromné hroší,
„uáááááááááááá.“
A to stačilo. Všichni krokodýli vzali zpátečku a začali se chovat jak mírumilovné štěňátka.
„Točíš to, proboha točíš to. Toč to. To je senzace. Viděli jste někdy něco podobného. Tenhle záběr je na Oskara. Chápete, to je hoši taková pecka až je mi z toho špatně. Jestli se mi to jenom zdá tak se zastřelím, až se probudím. Já tomu pořád nemůžu uvěřit, co se tady děje. Jestli to zvoráš a natočíš to na prd, tak máš padáka. Co padáka, budeš platit do konce života pokuty, rozumíš? Řekni už něco. Řekni mi prosím, že to točíš a je vše v pořádku. Kruci, tak už mluv.“
Nebyl to nikdo jiný než rejža. Byl úplně v šoku a transu. Nebyl jediný. Pan Vejvoda seděl na zemi. Každou chvíli si zakrýval oči a ještě u toho křičel jako smyslů zbavený,
„pozor, nalevo krokodýl, kluku jeden,“ a hned potom zase,
„zuby, dej pozor, právě otvírá tlamu, uf, to bylo o chlup.“
Všichni byli z té podívané absolutně paf. Co však bylo důležité? Kamera. Kameraman vše točil, podle režisérovo nařízení, takže záběry byly v naprostém pořádku a dokonalé. Poté přišlo velké finále. Tomík zcela v klidu přichází k největšímu krokodýlovi a zdá se, že mu něco šeptá. Potom krokodýl otevírá ohromnou tlamu a Tomík do ní strká svou hlavu.
Toto číslo už nevydržel náš kameraman a skácel se jak podťatý. Vzteklý režisér okamžitě popadl kameru a pokračoval v záběru. A jenom stačil syknout na pana Vejvodu, který to měl tak tak, aby taky neomdlel,
„Vašku, proklepni ho, ten chlap nic nevydrží a ještě nám tím pokazí záběr.“
Pan Vejvoda kropí na kameramana vodu a ten se zdá, že je z nejhoršího venku.
Mezitím pokračuje famózní číslo. Tomík stále hlavu v krokodýlově ohromné tlamě, když v tom Klárku zase vynášejí ptáci do vzduchu a postaví jí přímo na krokodýlovo hřbet. Poté začínají prolítávat krokodýlovo tlamou a tvořit u toho krásný kruh. Klárka zvedá ruce do vzduchu na znamení, že toto akrobatické vystoupení má vyvrcholení. Tomu všemu za plotem tleská zcela vyvalená Terka a vypadá to vše jak nějaké fantastické cirkusové číslo.
Po tomto vystoupení se všichni v klidu posadí před pavilon na lavičku a Terka povídá,
„kde ti filmaři sakra jsou, už tu na ně čekáme celou hodinu, doufám, že si to nerozmysleli.“
Hned jak to dořekla, slyší režiséra, jak se k nim řítí a křičí,
„tady jsme! Tady! Nikam nechoďte! Mám pro vás…
Tak zas někdy příště tady U hrochů, Naaaaaaaaa shledanou!