OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

Zázraky se přece dějí a nejenom v pohádkách. Tak šup jdeme na to. Pokračování příběhu Na operačním sále je tady.

 

Zázrak


Doktor Bezecný letí celý rozpálený z operačního sálu rovnou do své kanceláře, zapíná počítač a stále si něco brblá,

„to je tedy něco, to jsem ještě nezažil. Zrovna musím mít službu já. Jsem takový smolař. To bude zase při vizitě keců od primáře. Jak tohle vysvětlím, musím něco najít, tak honem, kdy už ten počítač konečně naběhne. A ta sestra Andula mě už taky pěkně štve, musím se jí co nejrychleji zbavit. Dneska za to sice nemohla, ale ten její andělský výraz a ta obliba, no hrůza. Však já na něco přijdu.“

Když konečně byl počítač už v provozu, začal s vyhledáváním na internetu a ejhle něco najednou objevil. Celý se přitom rozzářil a jen svítil, vypadal u toho, jako kdyby objevil Ameriku. Začal si článek číst nahlas.

„V nemocnici v americkém městě Montana se stalo něco nevídaného. Chirurgovi, který operoval malého chlapce po úrazu do hlavy, se zničehonic začal tento hoch měnit v nějaké zvíře. Nebyl to přeměna úplná, ale jenom částečná. Změnila se mu pouze tržná rána. Byla porostlá srstí a kůže se změnila v rohovitou hmotu, kterou nebylo možné ničím prorazit, proto ani chirurg nemohl tu ránu zašít a musel jí nechat otevřenou.“

„A mám to, budu určitě slavný, to je štěstí, až ráno po vizitě odjede primář na kongres, řeknu ihned pomocníkovi, aby zase jen tak náhodou svolal novináře a představím jim tento nebývalí jev, který se udál pouze v Americe a u nás, to je skvělé, to je radosti, já mám pocit blaženosti,“ hudlal si pro sebe celý nadšený a spokojený Mudr. Bezecný.

Blížil se čas vizity. Všichni přítomní doktoři a sestra Anička se sešli u pana primáře a vyrazili na každodenní ranní prohlídku pacientů. U pokoje č. 5 se na chvilku zastavili, to protože za dveřmi byl nový případ. Mudr. Bezecný se nadechl a začal,

„ pane primáři, je zde nový případ, hoch jménem Tomík, dostal ránu golfovou holí a ta mu zůstala v hlavě, případ je tuze zamotaný a složitý, připomíná mi to případ v americké Montaně, který se stal před šesti lety…“

„Brzděte kolego, nejsme tady na divokém západě a musím vás upozornit, že jsme viděl dost už včera ve zprávách. Taky se mi doneslo, že jste potřeboval 5 jehlu. O tom si s vámi ještě budu muset promluvit. Těch nesmyslů už tu bylo opravdu dost. Tak se jdeme na tu záhadu podívat,“ skočil do řeči doktoru Bezecnému pan primář. Jeho tón hlasu však nebyl vůbec klidný, dalo by se říci, že byl velice rozzlobený.

Všichni vstoupili do pokoje číslo 5., kde ležel jediný pacient a to byl Tomík. Vedle něj seděla sestřička, přesně jak nakázal včera po operaci Mudr. Bezecný.

„Sestři, rozvažte obvaz, podíváme se na tu ránu. Podle rentgenových snímků to vypadalo na dosti ošklivé zranění.“

Sestra odkryla obvaz a všichni vyhrkli překvapením, včetně pana primáře. Po zranění ani památky. Nebyla zde dokonce ani jizva, vlasy, které museli před operací oholit, byly taky dorostlé, prostě zázrak.

 „Pane primáři, to není možné, vidíte to, včera to nešlo ani zašít a dneska to je celé zahojené, já se z toho asi zblázním, řekněte prosím, co mám dělat?“ Křičí na celé kolo doktor Bezecný.

„Vy už nedělejte vůbec nic, pane kolego, myslím, že jste toho udělal už dost,“ hrubě ho odsekl pan primář a v klidu odjel na seminář. Ještě poručil sestrám,

„nechat na pozorování 2 dny, a když bude vše beze změn tak propustit.“

Doktor Bezecný upaloval po vizitě do své kanceláře a hned se vrhnul k telefonu, aby zavolal svého pomocníka.

„Okamžitě zrušit novináře a televizi, jakmile se tu někdo z nich objeví tak tě vyrazím tak rychle, že ani schody nestačíš spočítat, jasný, hňupe,“ křičel do telefonu, co mu dovolily hlasivky.

Trvalo dlouho, než se uklidnil. Sednul si k počítači a s hrůzou zjistil, že článek, který prve četl, měl pokračování. Dal se tedy do čtení a celý se u toho chvěl.

„V noci navštívila chlapce na jeho lůžku vlčí smečka. Bylo to teď nadmíru jasné, jeho rána se změnila ve vlčí kůži a srst. Ti všichni vlci si lehli k němu do postele a začali mu jeho tržnou ránu lízat. Zatímco chlapec spal, vlci ho hřáli vlastními těly a k ránu spokojeně vyskočili z okna nemocnice a utekli zpět do místních lesů. Ráno poté při návštěvě tohoto chlapce, všichni ustrnuli. Jeho rána byla úplně zahojena, po vlčí kůži ani památka a chlapec byl zcela zdravý. Jenom na krku měl řetízek a na něm byl pověšen ohromný vlčí tesák.“ Úryvek ze studentského časopisu vydaného ke svátku „Helloween.“

Po přečtení článku mu bylo na omdlení. Byl totiž tak horlivý, že ještě než začala vizita, tak sepsal podrobnou zprávu a Tomíkově případu a přirovnal ho k případu v Montaně. Ještě také přidal odkaz na tento článek a vše poslal panu primářovi e-mailem.

Jenom tam v té jeho kanceláři seděl, nemohl se hýbat a cítil chvíli strašnou zimu a pak zase ohromné vedro. Byl totálně na dně.

Zatímco my všichni, včetně našich ptáků ukrytých v tašce, jsme kráčeli chodbou na první návštěvu Tomíka. Byli jsme tuze veselí, protože už jsme věděli podrobně jak na tom je od sestřičky Aničky.

 

 

To to vzalo šmrnc, co říkáte? Jsem tak šťastný, že je Tomík v pořádku, ale něco mně říká, že ten doktor Bezecný ještě něco vymyslí a bude se chtít pomstít. No uvidíme v pokračování příběhu.

 

Co nového u hrochů

14. 9. 2020

Adaptační kurz

23. 12. 2019

Dohoda

4. 12. 2018

Fotbalový zápas

1. 12. 2017

Rozuzlení

archív

foto_hroši

11
Pixmac000076190321.jpg

U hrochů

kniha o přátelství hrochů, ptáků a lidí