OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

Sportovní klání

pokračování příběhu Tým na závody je komplet

 

Druhý den spěcháme ke hrochům plni očekávání. Klárka má sebou svoje kolo, tak aby si to mohl Tomík nacvičit. Před pavilonem už na nás mává Terka, kterou naši ptačí braši informovali ještě večer.

„Jsem zvědavá, jak si povede?“ Už z dálky na nás křičí místo pozdravu a okamžitě dodává,

„jestli bude učenlivý jako já když jsem byla malá tak no potěš, to máš, Klárko po závodech. Já se učila jezdit na kole nejméně měsíc.“

„Každý není tak učenlivý a bystrý jako ty“, dodávám trochu jízlivě, ale tato moje poznámka zůstala úplně bez povšimnutí. Trochu jsem se za to zastyděl.

Když jsme dorazili k hrochům tak Tomík byl štěstím bez sebe, když viděl Klárky kolo. Vylítnul a už se chystal nasednout,

„Néé, takhle néé“, křičím na něj, co mám síly, bohužel bylo pozdě.

 Tomík naskočil na kolo a vůbec si neuvědomil, že je ještě hroch a ne kluk a kolo pod ním vypadalo jak poklička na hrnec. Všichni jsme vyvalili oči, ale po chvíli jsme ho začali konejšit, že se vlastně tak moc nestalo. Jenom Klárka byla celou dobu zaražená a smutná. Naklonil jsem se k ní a pošeptal,

„neboj, koupíme nové, hned dneska“. Tereza to však slyšela a odměnila mě za to hezkým úsměvem.

Celý čas do závodu se proměna Tomíkovi nepovedla. Všichni jsme z toho byli trochu smutní, ale doufali jsme, že se to povede na závody. V den závodu jsme spěchali rychle k branám zoo, a už z dálky křičí Leo,

„už vás čekají, všechno v pořádku, pospěšte si“.

To bylo radosti, u brány na nás čekal Tomík i Slávek. Maruška bohužel ne, zase se jí to nepovedlo.

„Ta má takovou smůlu“, povídám, ale to už musíme všichni chvátat na stadion, kde na nás čeká Tereza. První disciplína byl běh na jedno kolo stadionu. Nejprve běžela Klárka a po kole předávala Tomíkovi jako sedmá. Všichni jsme mohutně povzbuzovali,

 Sportovec

Klárko, Tomíku jděte na to, nechceme v cíli nic než zlato“, ptačí pětka nad nimi kroužila celý závod, atmosféra byla jedinečná. Potom běžel Tomík, upaloval jako raketa a dunělo to při jeho běhu, že jsme to cítili i na lavičkách na kterých jsme seděli.

Přibíhá jako čtvrtý,

„skvělý, skvělý“, křičí Tereza a ještě dodává,

„po první disciplíně čtvrtý, takový výsledek nikdo nečekal, jedinečný výkon, děti zlatý“.

Po krátké pauze se chystá námi nejvíce očekávaná soutěž, kolo.

Jste napnutý, jak to bude dál? Můžu vám říci, já jsem jak struna od kytary.

Co nového u hrochů

14. 9. 2020

Adaptační kurz

23. 12. 2019

Dohoda

4. 12. 2018

Fotbalový zápas

1. 12. 2017

Rozuzlení

archív

foto_hroši

11
Pixmac000080592069.jpg

U hrochů

kniha o přátelství hrochů, ptáků a lidí