Tým na závody je komplet
Klárka přilítla ze školy celá ubrečená,
„co se děje, ublížil ti někdo?“ povídám klidně.
„Jirka, no Jirka, znáš ho přece, tak si představ, že se mnou nechce na závody, které máme příští týden v sobotu, protože bude závodit s Monikou a já teď nemám nikoho do dvojice, pěkně mě tím namíchnul. Moc jsem na ty závody chtěla. Bude to celý den a je tam běh, plavání a kolo, ale ne dohromady, ale každá disciplína zvlášť a musí to být dvojice, kluk a holka“, vysvětluje Klárka svoje neštěstí.
„Jo holka, tak v tomhle ti nemůžu pomoci, možná, jedině, kdybych to absolvoval s tebou já. I když nutno podotknout, tak na kole jsem seděl naposled ještě na základce, plaval jsem před pěti lety na Sázavě, když jsme se tam s Vendou překlopili na lodi, ale běžel jsem včera, sice jenom sto metrů na tramvaj, ale dalo by se to jako příprava na závody považovat. Tak co bereš mě do týmu.“
„Ale táto, potřebuju nějakého kluka, ne tebe, oni by nás diskvalifikovali a ještě nevím, jestli jsi ten pravý, s tou tvojí kondičkou.“ Obratem mi odpoví a řechtá se u toho. Musím říci, že mě tím trochu naštvala, ale alespoň jsem ji trochu rozveselil.
„Asi s tím mým přístupem k sportu musím začít něco dělat“, povídám si pro sebe velice sebekriticky,
„no co zase mám jiné přednosti jako, že jsem chytrý, bystrý, pracovitý, vtipný a…“ zatetelím se ve svých vlastních myšlenkách blahem a rázem je mé chmurné myšlení na sport úplně pryč.
V tom vylítnul Culík, celou dobu nás tu poslouchal, a vykřikl
„Tomík, to je ten pravý sportovec pro tebe Klárko“,
„jak jsem na něj jenom mohla zapomenout, Culíku ty máš senza nápad“, křičí celá bez sebe Klárka a pobíhá po místnosti jak ztřeštěná a ihned chce za ním běžet a domluvit se na společný trénink.
„Tak se uklidni, dámo, zítra je taky den, stejně tam jdeme za nimi zítra i s Terkou. Domluví se to všechno až zítra.“ Povídám už trochu nazlobeně. V tom se Culík zvednul, zakroužil nad námi a frr, byl fuč. Oběma nám bylo jasné, kam letěl a že se brzy vrátí. Taky že ano, za chvíli tu byli kompletně všichni. Překřikovali se už z dálky, a když vlítli dovnitř tak bylo ode všech najednou slyšet,
„Tomík je nadšený a souhlasí a už se moc těší jak s tebou bude závodit“,
Ale nakonec smutným a udýchaným hlasem dodala Lojzička,
„v životě neseděl na kole, bude to určitě průšvih.“
Bude to průšvih? Bude mít Lojzička pravdu? Jak chce Tomík zvládnout závodit na kole? Tak to zase příště…