Všichni už víme nebo alespoň tušíme, co to ty naše cácorky od Hrochů pro Terku vymyslely, tak pojďte honem, jak se snaží jejich plán zrealizovat. Pokračování příběhu Lojzička vzpomíná je tady.
Realizace
Jakmile se holky vrátily domů, tak se každá svěřila s nápadem na dárek Terce. Proto, když jsme se všichni tajně sešli u hrochů, byli jsme s nápadem seznámeni, kromě Terky samozřejmě.
Dárek, který holky měly na mysli, byl GOLF. Musím říci, že to byl senza nápad. Vždycky si přála si golf vyzkoušet a zahrát. Často o něm mluvila, ale nikdy se jí nenaskytla příležitost. Tak a teď to bylo všechno na nás, splnit jí její přání. Alespoň si všichni myslíme, že je to její přání.
Vzal jsem si slovo.
„Zkoušel jsem obvolat golfové kluby, ale marně. Nikdo o to nemá zájem. Prý nemají čas na nějakého začátečníka. Mají svých lidí dost. Tak nevím, jak postupovat dál“
„Nevěz hlavu, Jardo, nějaká možnost přece musí existovat“, odpoví jak jinak než optimisticky Maruška.
Koukali jsme tam na sebe a přemýšleli. Nikoho nic nenapadalo. Jenom samé nesmysly. Tak třeba Leo,
„tak já tam na ně vlítnu, poklovám je, že si z toho nesednou týden na ty jejich zadečky a oni už si dají říct, lakoty jedny golfový“.
„No skvělé, Leo, ty jsi opravdu myslitel, jen to zkus, dostaneš golfovou holí takovou pecku, že odtud vylítneš jak tryskáč i přes zavřené okno. Nezapomeň, že jsou to profíci a golfovou hůl ovládají sakra hbitě,“ odpoví Slávek a chytne ho při tom takový záchvat smíchu, až se s námi celá zem třese.
Samozřejmě se všichni přidáme a Leo se nám z toho naštval a odlítnul uraženě pryč. Všem nám bylo jasné, že to nemůže trvat dlouho. Taky, že ano, za chvíli přiletěl zpět, jakoby se nic nedělo a povídá,
„ no co alespoň jsem to zkusil na rozdíl od vás, sedíte tu jako pecky a nic.“
Bohužel tentokrát jsme mu museli dát za pravdu.
V tom se o slovo přihlásil Culík,
„poslouchejte všichni, tohle určitě vyjde. Víte, k čemu je dobrá levandule? Pro všechny co neví o čem mluvím, třeba ty Jožine, to je...“
„Co si to dovoluješ, drzoune jeden, já ti ji takovou vrazím, že se ti ten tvůj zobák nevymáchaný otočí dozadu a žížaly budeš baštit těmi tvými hloupými bulvami, kterými na mě teď civíš“.
„Tak schválně co to je? Nevíš viď?“ Nedá pokoj Culík a nepřestává provokovat Jožina.
„Tak a teď už mám toho dost,“ zakřičí Maruška, co může, až to s námi všemi škubne.
„Culíku, přestaň dráždit ostatní, a jestli máš něco kloudného na srdci, ale k věci tak pokračuj a jestli ne tak mlč, hádek bylo už dost“.
Culík chvíli váhá, jakoby stále nevěděl, zda má jeho nápad vůbec smysl tady v té atmosféře prosazovat, ale nakonec pokračuje,
„tak levandule je léčivá bylina“, pokračuje, ale nedalo mu to a ještě stačil při tom lišácky mrknout a pousmát se na Jožina, ale ten se samozřejmě nedal a odsekne,
„nech toho a pokračuj nebo ti jí opravdu vrazím.“
To už bylo i na provokatéra Culíka trochu moc a pokračuje už vážně,
„vím o místě, kde jí roste strašné množství. Mohli bychom ji natrhat a usušit. Od lidí vím, že když se uschlá levandule zapálí, tak její kouř dokáže v mžiku uspat člověka. Tak mě napadlo, až všichni odejdou z golfového klubu, mohli bychom pomocí této levandule uspat vrátného, který tam zůstává a potom si s Terkou zahrát v klidu golf a tím jí věnovat náš dárek k jejím narozkám. Co vy na to?“
Všichni najednou ztichli, bylo jasné, že o tomto Culíkovo nápadu vážně uvažují. Nebyl to vůbec marný nápad. Sice trochu zaváněl malérem, ale nakonec levandule je zcela neškodná bylina a vrátný by se jenom pěkně prospal. Najednou do tohoto ticha vykřikl Slávek,
„mám to. Mám to. Že mě to nenapadlo dřív. Před hodinou jsem tu měl návštěvu. Byl to….
Tak a kdo to mohl být na návštěvě U hrochů. Máte poslední příležitost to uhádnout. Času jsme vám na to dali dost. A co je za ten nápad Slávka? Tak zas příště tady U hrochů.