OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

Zatímco Leopold upaluje za svým bratrancem, všichni u hrochů netrpělivě čekají, co se bude dít, tak se dejte do čtení, ať jste první, kdo to bude vědět, pokračování příběhu Lest je tady.

 

Předání

 

„Ahoj Ctirade, tak jsem tu zas na pokec,“ povídá Leopold, když dorazil do domova Ctirada na golfové hřiště.

„Čau, co tu zase děláš, vždyť si tu byl včera, co zase potřebuješ,“ odsekne trochu nazlobeně Ctirad. 

„Jéé taky tě rád vidím, to jsem rád, že jsi tak skvěle naladěn na mojí návštěvu. Dáme kávičku? Přece jí máš tak rád a přestaň dělat bubáky a pojď si sednout.“ Odpoví na mrzoutský pozdrav Ctiradovi Leopold.

Bylo vidět, jak se nálada povznesla a Ctirad už úplně v jiném tónu,

„ Ty mě vždycky dokážeš zvednout náladu, jak to jen děláš, že jsi pořád tak skvěle naladěn? Dneska jsem zrovna neměl dobrý den a se správcem Frantou tady máme na jamce číslo šest krtka a ne a ne ho chytit. Včera tady byli mistři ze Znojma a strašně si stěžovali, že se na šestku vůbec nedá hrát a museli jí vynechat. No strašný, ty Znojemský nám byl tady čert dlužen.“

„Dáme kávu a něco vymyslíme, vždyť je slepý jak patrona, tak jak ho nemůžeš chytit. Uvidíš, že ho chytneme, pohrozíme mu, a když neposlechne tak ho odtáhneme do lesa, jako toho posledního. Pamatuješ, jak křičel v tom pytli, počkejte, až vylezu z té jámy, já vám ukážu psiska jedni sakramentský. On si myslel, že leží v nějaké jámě, a že ho tam hodili hlídačovi psy, zatímco my ho nesli v pytli do lesa. No to ti byla bžunda co?“

„To jo to pamatuju, ale tenhle je nějaký vychytračený,“ povídá už zcela vesele Ctirad,

„podívej, na krtka chytrého či siláka, pošli vždycky myšáka,“ odpověděl Leopold veršem a to už se začali oba tomu náramně smát, až se za břicho popadali.

Leopold věděl, že než vytáhne na bratrance dopis, musí nejprve chytit toho krtka, proto povídá,

„jdeme na něj, ať si pořádně šplhneš u správce.“     

Už z dálky vidí, jak tam spokojeně leží vedle jamky číslo šest. Kolem něj spousta krtinců a tím pádem strašná spoušť. Netrvalo dlouho a měli ho. Bylo vidět, že tuto prácičku nedělali spolu poprvé. Naštěstí to byl jeden z chytrých krtků a dal si říci a odešel jinam po dobrém. Tak a teď nadešel čas pro Leopolda.

„Ctirade, mám k tobě menší prosbu,“ povídá.

„Já to věděl, že bys za mnou zašel jen tak mi pomoci, ale máš štěstí, jsem teď dobře naladěn tak ven s tím.“

Leopold mu vyprávěl celý příběh o přání bandy od hrochů udělat Terce radost a splnit jí její přání. Nakonec vyndal dopis a povídá,

„co myslíš, uděláš to pro ně?“

Nastalo ticho. Ctirad přešlapoval sem a tam a stále se neměl k nějakému rozhodnutí a nakonec zvesela povídá,

„to víš, že jo, udělám, co bych pro tvoje kamarády neudělal.“

„Ty jsi mě teda natahoval, jak nějakou strunu na kytaře, ale mockrát díky starý brachu, teď jen aby správce byl taky pro, no uvidíme,“ nadšeně prohlásil Leopold a potom mu převyprávěl obsah toho dopisu,

Ahoj můj největší kamaráde Franto,   

Žijeme tu spolu už pěknou řádku let. Jak víš, mám tě strašně rád, jsem pro tebe schopný udělat cokoliv a věřím, že ty pro mě taky. Mám k tobě strašnou prosbu. Moji kamarádi od lidí by si rádi zahráli golf, a tak tě prosím, zda by to nebylo možné na našem hřišti jim toto přání splnit. Nic nemají společného s tím myšákem, který ti posledně podhrabal a následně sežral keříky u jamky číslo pět. Ten už se tady neukáže, má strach, že ho příště tím kamenem co jsi po něm hodil, už trefíš. Taky ti to tu hlídám, a kdyby náhodou jsem ho spatřil tak ho okamžitě vyženu pryč, neboj.

Tvůj věrný kamarád, Ctirad.“   

„Pěkně to napsali a pravdivě, jsem rád, že si to uvědomuješ, co jsi na té jamce číslo pět minule způsobil,“ povídá Ctirad po poslechnutí dopisu, ale stejně mu až tak moc nevěřil, že by to takhle Leopold napsal, spíš věštil nějakou kulišárnu, ale nezbývalo než věřit a takto předal dopis správcovi.

Netrvalo dlouho a na smluveném místě byly tři obálky, jedna modrá, červená a bílá. Uvnitř byly dopisy, kterým myšáci samozřejmě nerozuměli, protože neuměli číst, tak se okamžitě sbalili a upalovali s nimi ke hrochům.

Tam už jsme je čekali s otevřenou náručí a okamžitě se dáme do otevírání obálek…

 

Tak zase příště, co to jen v těch obálkách může být? Nechte se překvapit zase tady u hrochů.

Co nového u hrochů

14. 9. 2020

Adaptační kurz

23. 12. 2019

Dohoda

4. 12. 2018

Fotbalový zápas

1. 12. 2017

Rozuzlení

archív

foto_hroši

11
Pixmac000080592069.jpg

U hrochů

kniha o přátelství hrochů, ptáků a lidí