OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací


Honem čtěte, co bude v obálkách a hlavně jak se příběh vyvíjí dál. Pokrčování příběhu Předání je tady.

 

 Dárek

 

Ještě ani nestačili vydechnout a představit nám Ctirada a už od nich bereme obálky a netrpělivě je otevíráme. První bereme bílou. Je v ní dopis. Klárka se okamžitě dává do čtení.

Milý Ctirade a kamarádi od hrochů,

Nejprve bych chtěl napsat, že je mně s tebou také fajn. Jsi můj kámoš dlouhou dobu a taky jsem vděčný za tvoji pomoc při údržbě golfového hřiště a doufám, že tady budeme spolu hospodařit ještě další roky.

Samozřejmě tobě i tvým kamarádům rád splním přání. Přiložil jsem k tomuto dopisu dvě obálky, červenou a modrou. V červené je VIP vstupenka na golfové hřiště pro jednu osobu. Tu věnujte vaší kámošce Tereze. Obsahuje všechny výhody VIP hostů po celý týden, včetně trenéra, který jí naučí základy tohoto sportu. Vyřiďte jí, ať chce Standu, je ze všech nejlepší.

V modré obálce je dalších 10 lístků pro tvé zbylé kamarády. Modrý lístek zahrnuje vstup na golfové hřiště na jeden den.

Tak ať se jim tato skvělá hra líbí, tvůj kamarád Franta, správce golfového hřiště.

 PS.: Už se nezlobím na tvého bratrance, co provedl posledně na jamce číslo 5. Může tě navštěvovat dál, žádné nebezpečí už mu nehrozí.         

To už jsme nikdo nevydrželi a všichni jsme začali křičet radostí jak pominutý,

„hurá, hurá, sláva, Terka bude ráda, zase se sejdeme všichni, na golfovém hřišti.“

Pak jsme začali tančit, zpívat a myšáci na nás koukali s otevřenými pusami, ale za chvíli skotačili také. Klárka pustila muziku a všichni jsme byli jako u vytržení.

Poslali jsme ptačí letku okamžitě za Terezou, ať ji koukají pozvat zítra ke hrochům, že bychom chtěli něco prodiskutovat. Vymyslete si třeba, že potřebujeme nějaký článek o hroších do toho jejich časopisu.     

Večer před spaním s Klárkou o ničem jiném nepovídáme než o dárku pro Terezu. Jsme tak šťastní, že se nám to nakonec společnými silami povedlo a přemýšlíme, co asi tomu řekne. U hrochů je to podobné. Maruška přemýšlí nad nějakou básničkou a Tomík se Slávkem se snaží nějak slavnostně dárek zabalit. U ptáků zase Lojzička zkouší jedny šaty za druhými a ukazuje před porotou, kterou netvoří nikdo jiný než zbytek ptačí pětky.

Všichni pak večer nemůžeme usnout a myslíme jenom na Terezu.

Druhý den jsme všichni nachystaný už hodinu před domluveným srazem. Jsme vyšňoření jak na nějaký bál a každý má ještě nějakou drobnost. Klárka a já máme kytičku žlutých slunečnic, ptactvo má zase řetízek a náramek. Radši jsem se ani netroufal zeptat, kde ho mohli sehnat. Hroši mají udělaný nádherný věnec z kedlubnů. Ale to hlavní stálo za námi, byla to ohromná krabice, která byla větší i než naši kámoši hroši. Připravil ji Tomík. Všichni jsme věděli co je uvnitř a byli strašně napnutý.

V tom si všimneme, jak jde. Pobrukuje si jako vždy a už na nás z dálky křičí.

„Nazdar bando, to jsem tak ráda, že vás vidím. Zdá se mně to věčnost co jsme spolu byli naposled.“

V tom ztuhne a nervózně povídá.

 „Co se to děje? Proč jste tak vyparádění? No Lojzičko, kde si vzala tyhle nádherné šaty? Ještě jsem je na tobě neviděla. Že já zase na něco zapomněla? Tak honem řekněte už něco.“

Maruška předstoupí před nás všechny a spustí,

Milá Terko,

Slavný den jsi měla,

Největší naše kamarádko

A banda hroší zapomněla.

Co říci?

Omluv nemaje,

Slova končí spící,

Verš nám tedy přihraje,

Kovovou hůlku,

Bílý míček,

Končící v důlku

Za aplausu myšáků a myšek

To už nevydržíme a všichni se na ní vrháme a chceme jí obejmout. Všimli jsme si, jak jí tečou slzy. Nevím, ale určitě to byly slzy štěstí. Pak jsme jí přivedli k té ohromné bedně. Okamžitě se pustila do rozbalování. Asi po půl hodině našla obálku a četla. A nic, připadalo nám to jako věčnost. Začali jsme se strachovat, že jsme jí neudělali vůbec žádnou radost, ale pak to přišlo.

Ohromný výkřik, teď už se jí koulely slzy jako hrachy po tvářích. A jenom jsme slyšeli,

„Jupíííí, jupííííí já se zblázním. Splnili jste mi můj sen, bando jedna. Mám vás strašně ráda,“

A pak už vůbec nemohla mluvit a jenom bulela, cosi sípala a všechny nás objímala.

 

Bylo veselo U hrochů, tuze veselo, nemám co víc dodat. Tak příště na golfu. Ahoj.

Co nového u hrochů

14. 9. 2020

Adaptační kurz

23. 12. 2019

Dohoda

4. 12. 2018

Fotbalový zápas

1. 12. 2017

Rozuzlení

archív

foto_hroši

11
Pixmac000076190133.jpg

U hrochů

kniha o přátelství hrochů, ptáků a lidí