Naposledy jsme opustili hroší kámoše v kritické situaci pro Terezu. Bezvládně visela z okna. Tak jdeme na to co se dělo dál.

Záhadní zachránci

Doslova na poslední chvíli přilítlo všech pět opeřenců. Uchopili Terky hlavu, která bezvládně visela z okna dolů. Tím se jim podařilo zastavit celé tělo. Bohužel ale neměli dost síly na to, aby Terezu vrátili zpět do pokoje. Rázem celá ulice ztichla. Všechna zvířata udiveně koukala na pět zachránců a Terky tělo visící z okna hotelového pokoje.

Nikoho nemuseli přemlouvat a ani na nikoho volat o pomoc. Po pár vteřinách, během kterých trval udivený pohled, se celá ulice dala do pohybu. Všichni kdo uměli létat, byli rázem u Terezy. Kočky a myši byli na římse okna jen o nepatrnou chvilku později. Potom všichni společně přetáhli Terezu přes římsu otevřeného okna a opatrně uložili na podlahu kuchyňky. Tereza ležela bezvládně na zemi. Nebylo pochyb, že byla v bezvědomí. Všichni na ni koukali a nevěděli, co mají dělat.      

Jako první se probrala veliká krysa. „Otevřete někdo honem té holce pusu. Rychle jde o život.“

Lojzička s Culíkem přilétli k ležící Terce a násilím jí otevřeli pusu dokořán. Krysa se mohutně nadýchla a začala Terce dělat umělé dýchání. V tom okamžiku skočil na Terezu statný kocour a začal jí tlapami masírovat srdce.

Najednou se otevřely dveře od vedlejšího pokoje. Do kuchyně vešel ještě rozespalí Slávek. Když uviděl tu ohromnou spoušť, bezvládně ležící Terku a na jejím těle velikou hromadu různých zvířat byl doslova v šoku. Zprvu netušil co se to děje, co má dělat. Po chvilce ticha udělal to co vždycky. Zařval tak mohutně, že některá zvířata pod tou tlakovou vlnou vylítala z okna přímo na ulici. Ti co nevylítli rovnou tak je následovali sami se smrtelnou hrůzou v očích. Nad Terezy tělem zůstala jenom kompletní ptačí pětka.

První, kdo se probral, byla Lojzička. „Co sakra Slávku děláš? Máš rozum. Tereza nám tady umírá a ty tu vyvádíš, jak smyslů zbavený.“ Nebrala si servítky a spustila na něj, co měla hrdlo, „nevidíš, že jí ta krysa zachránila život,“ dodává stále ještě nazlobeně, ale již mírněji.

To už byli v kuchyni skoro všichni. Slávkovo řev prolétl celým hotelem tak silně až se zdi otřásli jak po nějakém zemětřesení. Pravděpodobně Slávkův řev pomohl probrat také Terezu. Pomalu se probírala z mrákot a dokonce zkoušela vstát. Neměla ani tušení co se s ní celou dobu dělo.

„Může mi někdo z vás vysvětlit, co to mělo být na té ulici?“

Bez jakýchkoliv okolků se Terka otočila k ptačí pětce s touto otázkou přímo na tělo. Bylo to poslední, co si chudák holka pamatovala.

„No, víš, Terko. Nevím, nevím, zda to pochopíš.“ Začala s ostychem v hlase jako první Lojzička. „Všichni ty zvířata na té ulici co jsi viděla, měli totiž sen. Úplně stejný sen. A my ptáci, jak nás tu vidíš, tak taky.“

„Cože? Sen? Já vám to musím povědět. Taky jsem měl sen. Víte, co se mi zdálo? Nevíte, že. Tak poslouchejte.“ Byl to Tomík, který rozrazil dveře od svého pokoje a vtrhnul do kuchyně jako uragán.

„Tomíku, než prosím tě začneš vyprávět to, co už všichni tušíme, tak bych chtěla tady Terce ještě něco ukázat. Pojď za mnou,“ s prosbou v hlase přerušila Lojzička Tomíka.

Otevřela okno a ukázala na krysu a kocoura. „Tak oni ti zachránili před chvílí život.“

Hned jak to dořekla, oba dva zamávali Terce a byli fuč. Terka opět vytřeštila oči, ale ještě stačila zakřičet do už prázdné ulice.

„Mockrát vám děkuji.“ Když odstoupila od okna, běžela ihned do koupelny a drhla si tam pusu pořádným rýžákem. Všechny to náramně rozesmálo, ale nikdo už to nekomentoval. Usedli ke kuchyňskému stolu a Tomík začal vyprávět svůj sen.

Naštěstí vše dobře dopadlo. Ale co ten podivný Tomíkův sen? A co měla znamenat ta zvířata na ulici? Tak to zas příště milí hroší čtenáři.

Ahoooooooooooooj!

Co nového u hrochů

21. 6. 2021

Ocenění

21. 5. 2021

Přiznání

11. 1. 2021

Zážitek na věky

11. 10. 2020

Houba

14. 9. 2020

Adaptační kurz

archív

foto_hroši

11
Pixmac000090185550.jpg

U hrochů

kniha o přátelství hrochů, ptáků a lidí