OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

Dobrý den všem kamarádům naší podivné hroší bandy. Jsme zase zpět. U Vlašského rybníka. Dost řečí, jdeme na to, já jsem napnutý jak špagát na prádlo co se bude dít. Tak tady nám pokračuje příběh U rytíře.

 

Velkolepý přílet

 

Nad našimi hlavami kroužilo asi deset modrých vážek. Vypadaly u toho jako by něco pozorovaly. Ano, vyhlíželi Oskara. Každá vážka měla speciální brýle, které vypadaly úplně stejně, jako měli piloti bojových letounů. Oskar se na ně podíval a zamával jim na pozdrav. Oni pozdrav opětovali nádhernými vzdušnými kreacemi. Byly neskutečně úžasný a zručný. Nikomu z přítomných se o takovém něčem ani nezdálo. Za každou kreaci sklidily neskutečně dlouhý potlesk a výkřiky nadšení.

„Oskare, to jsou tvoji spoluobčané tvého rybníka? Ti jsou vážně dokonalí,“ s úžasem se ptá Josefínka.

„Ale kdež, to jsou průzkumníci, elita armády Velkého Váma.“ Odpověděl v klidu Oskar a ještě jim na dálku naznačoval nějakými gesty, aby pokračovaly ve svých kouscích, protože se nikdo z přítomných nemohl nabažit jejich vystoupení.

„Cože, cože? Co to povídáš? To chceš říci, že se sem blíží sám Velký Váma?“ S hlasem připomínající knedlík v krku vyděšeně vykřikl tatínek Josefínky.

„Jo, jo, už to tak bude. Teď se připravte na něco. Tito průzkumníci, to je teprve začátek velkolepého příletu Velkého Váma. Vůbec se vám nedivím, že jste z toho trochu v šoku. Já když jsem tuto parádu viděl poprvé, roztřásly se mi křídla tak, že jsem neměl vůbec šanci někam letět a to jsem jim stál přímo uprostřed cesty. Museli mě všichni obletět a dovedete si představit, co to bylo za pozdvižení.“

Najednou všichni otočili hlavy. V dáli se začal blížit velký modrý mrak. Byl tak obrovský, že nebylo vidět konec. Začaly přilétat první vážky. Pruh byl široký asi dvě stě metrů a dlouhý něco přes dva kilometry. Byly to miliony vážek, které doprovázely Velkého Váma na cestě za Oskarem. Co Oskarem. Rytířem Vámského císařství Oskarem ze Země České.

Najednou bylo nad Vlašským rybníkem úplně modro. Jen uprostřed byla taková bublina, nebo co.  

Do tohoto napětí už nevydrželi mlčet naši hroši, všichni tři vydali ze sebe tak strašný řev,

„Uáááááááááááááááá,“ jak jen to hroši umí.

Samozřejmě tímto řevem na sebe strhli velkou pozornost. Modré vážky se lekly a začaly dělat bojové formace a odhrnuly tím tu podivnou bublinu uprostřed toho mraku. Díky tomu ho všichni spatřili, samotného Velkého Váma. Celá tato bublina byla vystlána nádherně modrým kobercem. Všude na tom koberci byly emblémy modrých vážek. Byly tam podobizny všech bývalých vládců modrých vážek. Uprostřed toho koberce seděl Velký Váma. Byl napnutý, co se to děje. Vždyť přilétá na přátelskou návštěvu. Potom udělal nějaké gesto směrem k Oskarovi a ten mu zase nějakým prapodivným signálem odpověděl.

Během několika vteřin byly všechny formace odvolány. Celá bublina se poodkryla z jedné celé poloviny, a tím se změnila v jedno ohromné jeviště. Uprostřed toho jeviště nebyl nikdo jiný než sám vládce. Vládce nejmocnější mezi vážkami, Velký Váma. Bylo připraveno divadlo pro jednoho herce. Předstoupil na kraj koberce a spustil…….  

 

To je síla, co říkáte. Velký Váma a takové úžasné uvedení na scénu. To by mu mohli závidět prezidenti největších velmocí u nás lidí.

Mě ale zajímá úděl Josefínky a Oskara. Co myslíte, povolí tatínek nebo ne. Dá Oskarovi Josefínku? A co vážský zákon, který stále platí u Vlašského rybníka? Může si dovolit ho porušit?

Napište nám o tom něco. Dáme ty vaše příspěvky sem na web, stejně jako příběh o 7mých narozeninách Lojzičky. I když se moc omlouvám, u dívek a dam by se věk neměl uvádět. Tak holt sorry Lojzičko a Ahooooooj zase příště.  

Co nového u hrochů

14. 9. 2020

Adaptační kurz

23. 12. 2019

Dohoda

4. 12. 2018

Fotbalový zápas

1. 12. 2017

Rozuzlení

archív

foto_hroši

11
Pixmac000090185550.jpg

U hrochů

kniha o přátelství hrochů, ptáků a lidí