OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

Tak honem, šup, upalujeme k žirafám,

 

U žiraf

     

Když všichni tři ještě uřícení dorazí k ostatním, nastává u hrochů pozdvižení. Jarda stále jenom nevěřícně kroutí hlavou a brumlá si pro sebe,

„tolik peněz. Tolik peněz za hodinku dovádění u krokodýlů. To snad není ani možný. Při představě jak dlouho já na to musím makat tak se mi dělá mdlo před očima.“

Pak se však zamyslí a ustaraným hlasem dodává,

„ slibte mi, prosím, že už takové vylomeniny nebudete dělat. Člověk se při pomyšlení na to, co se mohlo stát, třese hrůzou. Tak vám povídám bylo to naposled.“

"Na mě nekoukej. Já jsem v tom zcela nevinně. Nešlo tomu zabránit. Než jsem se otočila, tak byli oba dva uvnitř u krokodýlů. Ale povídám vám, byla to síla.“ Dodává trochu nazlobeně Tereza, protože si myslí, že jí to Jarda trochu vyčítá.

„Ale jděte. Co by vám mohli ty neškodné ještěrky asi udělat, nevíte?“ Povídá se smíchem v hlase Slávek a ještě dodává,

„vždyť oni ty rozverné zelené tkaničky dobře věděli, s kým mají tu čest, to si tedy pište.“

Tato Slávkova hláška nás zase dostala do skvělé nálady a slíbili jsme si, že si pořídíme za ty peníze něco dohromady, ale až úplně po skončení celého natáčení. Prostě jsme se všichni těšili na ten balík peněz a každému to už v hlavě šrotovalo, co si za to koupit. Takto krásně naladění jsme se ubrali k domovu.

Za tři dny si to mašírují Klárka, Tomík i Terka k pavilonu žiraf. Maruška se chtěla moc podívat, ale nešla jí přeměna. Za to Slávka a Jardu to vůbec nezajímalo. Dali se do klábosení a do jejich věčných dohadů, které většinou končily nějakou hádkou. Tu potom musela zase pro změnu řešit Maruška.

Když všichni tři dorazili ke hrochům, celý natáčecí štáb už na ně čekal. Všichni museli hned do maskérny, kde je začali všelijak upravovat, něčím mazat a česat. Holky si to moc užívaly, ale Tomík neměl žádné stání, pořád se vrtěl a vůbec nemohl vydržet na jednom místě.

Pak se všichni odebrali do skladu kostýmů. Tam už byli ve svém živlu úplně všichni. Tomík lítal sem a tam. Za jedním rohem se objevil jako mušketýr, za druhým hned zase v převleku Drákuly, zkrátka nebyl k zastavení. Holky se nechovaly vůbec jinak. Všechno tohle řádění musela nakonec utnout až vedoucí kostýmů. Zakřičela na ně tak nahlas, že všichni byli najednou jako beránci a poslušně se oblékli do připravených kostýmů a šli na plac. Jak se tak už říká mezi herci.

Režisér jim vysvětlil první výstup a následovala klapka,

„Ze života v zoo, díl u žiraf poprvé,“ a rozjela se kamera.

Všechno šlo náramně jako po drátku až na Tomíka. Dělali záběr u žiraf. Klárka krmila žirafy a Tomík je měl za zády dráždit tak až se splaší a začnou utíkat a porazí Klárku na zem. Ta se zaplete do provazu a žirafa jí potáhne ven za ohradu. Samozřejmě záběr byl bez žiraf a to Tomík nedokázal pochopit. Když už natáčeli ten samý záběr po šesté tak opět Tomík prohodil na kameru,

„bez žiraf to není ono, já to bez žiraf točit nebudu a basta.“

Tahle slova strašně naštvala rejžu a křičí celý rudý vzteky na natáčecí štáb,

„pusťte tam ty žirafy, mně je už všechno jedno.“

Nikdo si nedovolil režisérovi odmluvit ani slovo. Asistent pan Vejvoda radši už dopředu volal záchranku, protože tušil velké neštěstí. Celá ohrada se zaplnila stádem žiraf. Tomík v absolutním klidu čekal na klapku, až se ozvalo,

„klapka, kluk dráždící žirafy poprvé.“

Jakmile tohle Tomík uslyšel, začal se chechtat na celé kolo a vlítnul mezi žirafy a mával rukama a oni začali dělat přesně, co ukazoval. Vypadal jako by s nimi žil odjakživa. Celý štáb ani nedutal. Nakonec se k němu sklonila ta největší žirafa a on jí jenom jemňounce zašeptal,

„baf, baf,“ a celé stádo se dalo do takového pohybu a všechny u toho dělaly tak strašné zvuky až běhal mráz po zádech. Žirafy se prostě začaly chovat tak strašně podrážděně, že to vypadalo jako by četly scénář.  

„Stop, pro mě dobrý,“ ozval se strašně spokojený režisér. Rozdával při tom takové úsměvy na všechny strany, až to bylo všem podezřelé.

Zato k němu přilítnul ošetřovatel žiraf a začal na něho řvát, co měl hrdlo,

„pane, jak si to představujete, takhle rozrušené žirafy jsem ještě neviděl. Jdu pro ředitele, počkejte, ten vám tak vyčiní, že si to za rámeček nedáte,“ a celý se u toho klepal,

„dobrá, dobrá, půl hodiny pauza. Jo a kupte tady mistrovi od žiraf jedno točené pivko. A tady máte na panáka, mistře,“ odpovídá rejža ošetřovateli, podává mu stovku a tváří se jako by ho vůbec nevnímal.



Tak zas příště. Ahooooooooooooooooooooooooj!!!!!!

Co nového u hrochů

11. 10. 2020

Houba

14. 9. 2020

Adaptační kurz

23. 12. 2019

Dohoda

4. 12. 2018

Fotbalový zápas

archív

foto_hroši

11
Pixmac000077085693.jpg

U hrochů

kniha o přátelství hrochů, ptáků a lidí