OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

Má jasno, má jasno. Ale v čem má jasno. Ten Oskar nás napíná, až jsme z toho všichni už nervózní. Já tedy na beton. Tak honem pojďte už, co nám zase poví. Pokračuje příběh Právo volby.

 

U rytíře

 

„Oskare, co sis vybral, povídej. Rychle, rychle, chce se mi čůrat a nemůžu si to nechat ujít,“ prosila Oskara Helenka, aby co nejrychleji pokračoval ve svém příběhu.

Toto Helenčino prohlášení uvolnilo napjatou situaci, která tady panovala. Všichni se totiž začali řehtat na celé kolo.

„Tak dost, co si to Heleno dovoluješ, takhle drzí mládě jsem ještě neviděl,“ spustil tatínek Josefínky. Bylo mu to však prach málo platné, protože Oskar jenom na ni mrknul a potichu jí pošeptal,

„upaluj holka, já počkám, neboj, neuteče ti ani slůvko, to ti slibuju,“ a začal zdržovat do té doby, než se malá Helenka nevrátila,

„mockrát ti děkuju, Oskare,“ zašeptala zase ona jemu a to byl ten správný okamžik v pokračování příběhu.

Moje rozhodnutí bylo jednoduché a prosté. Měl jsem velikou touhu být co nejblíže vás. Mohl jsem si vybrat ohromné rybníky, či přehrady, ale mé srdce mělo jasno. Vybral jsem si malý rybníček asi pět kilometrů od vás, jmenuje se pohádkově „U rytíře“.

Všichni svatebčani začali křičet,

„Sláva, sláva, Oskar je náš frája, vybral si nejhezčí z rybníků, co rájem je ryb i vodníků.“

Oskar byl najednou strašně pyšný a spokojený. Tušil, že se mu začíná plnit jeho sen a touha.

„Děkuji, mnohokrát vám děkuji, ale ještě vám ten příběh dopovím.“

Když jsem toto přání vyslovil, Velký Váma byl tuze překvapen,

„tak já ti nabízím ohromné rybníky v Jižních Čechách, nebo kus Lipna, část Vltavy v Praze, kde bys byl velkým a mocným pánem a ty si vybereš pro mě takovou kaluž. To snad není ani pravda. Budiž, je to tvé rozhodnutí, které je neměnné a pro modré vážky od teď zákonem,“ a dal pokyn jedné z asistentek, aby uchopila stéblo a předala tuto zprávu k rybníku U rytíře, že mají očekávat svého nového pána a majitele rytíře modrých vážek Oskara ze Země České.

Můj největší kamarád Paolo si vybral kašnu na náměstí Navona v Římě. Vždy před spánkem mi o tomto náměstí vyprávěl, byl to pro něj smysl domova. Pocházel z předměstí Říma, a jak jen měl chvíli tak letěl na toto slavné římské náměstí a z dáli pozoroval tuto kašnu. Prostě se do tohoto místa zamiloval a teď se mu sen splnil. Tato kašna, co kašna, fontána, alespoň takhle o ní mluvil Paolo, má symbolizovat sílu a moc božstev čtyř kontinentů. Jo a jsme tam zváni na návštěvu Josefínko.

Další z naší pětice byl Jorgen. Vážka z dalekého Švédska. Jorgen si vybral jezero uprostřed lesů nedaleko malého městečka na severu Švédska. Mora, se to městečko jmenuje. Musím říci, že je to nádherné zapomenuté místo v úžasné švédské krajině. Taky bych se tam rád podíval, třeba na svatební cestu.

„Hele brzdi, brzdi a nech si ty tvoje hloupatý připomínky a radši pokračuj, nikdo ti tu naší holku ještě nepřislíbil,“ samozřejmě to byl zase tatínek Josefínky. Tentokrát však v jeho tónu v hlase bylo poznat, že už je značně Oskarovi přikloněn.

Třetí byl Ilie. Byl to Rumun. Skvělá vážka. Výborný šprýmař a srandista. Tak ten šokoval Velkého Váma ještě víc než já. Ilie si vybral malou tůňku vysoko v Karpatech. My jsme věděli důvod. Bylo to totiž, místo kam se svojí láskou chodili snít a chtěli tam společně žít. Teď se mu to splnilo. Odešel z domova úplně ze stejného důvodu jako já.  

Poslední z naší party byl Francisko ze Španělska. Tak ten jediný si vybral první nabídku Velkého Váma. Zůstal v jeho paláci a dokonce života se bude mít báječně a bezstarostně. To však nebyl důvod, proč se takhle rozhodl. Neměl se totiž kam vrátit a nechtěl začínat znova. Jeho rodný rybník spláchly povodně, protrhly hráze a zmizel navždycky z mapy světa.

Po tomto obřadu, kdy nám Velký Váma daroval nově jmenovací listiny našich nových majetků nám ještě řekl, že každého svého rytíře vždy poctí svou návštěvou v brzké době po jmenování rytířem.

„Cože sám Velký Váma přijede k tobě na návštěvu? Oskare, že kecáš? Ty si to všechno vymýšlíš, abys dostal za manželku tu mojí holku viď?“ Povídá už zcela rozklepaný otec Josefínky.

Najednou všichni svatebčani zvednou hlavu.

 

To je síla, co říkáte? A co vidí, že tak najednou všichni koukají vzhůru? Ježíši já už se nemůžu dočkat. A co vy? Tak se budeme těšit společně, co říkáte? Tak zase co nejdříve tady U hrochů. Čaueeeeeees!!!

Co nového u hrochů

14. 9. 2020

Adaptační kurz

23. 12. 2019

Dohoda

4. 12. 2018

Fotbalový zápas

1. 12. 2017

Rozuzlení

archív

foto_hroši

11
Pixmac000090185550.jpg

U hrochů

kniha o přátelství hrochů, ptáků a lidí