U hrochů je smutno
S Klárkou jdeme navštívit naše kamarády hrochy, no a to se ví kam jinam než do pavilonu hrochů. Terka už je zde taky. Dnes nás nevítá švitoření ptačí letky při příchodu, ani provokování Lea a pouštění jeho nepříliš vábných bombiček. Je tady smutno. Moc smutno. Lojzička mě přistála na rameni a jenom brečí, je mi z toho taky do pláče. Musím svůj smutek ukrývat v hluboko v sobě, aby tu byl alespoň někdo, kdo nebulí.
Důvod je jasný, je to skoro týden co nemáme žádné zprávy o Jožinovi. Klárka se posadila Marušce na hřbet hned vedle zbylých tří opeřenců a snaží se všechny trochu uchlácholit.
Na závěr naší debaty jsme se všichni usnesli, že počkáme do pondělí. Jsou velikonoční svátky a tak se tady všichni sejdeme. Stejně musím vyšupat pomlázkou Terku, Marušku i Lojzičku. Mimochodem už se na to moc těším. No a když do té doby nedostaneme nějakou zprávu o Jožinovi, budeme muset vymyslet nějaký plán jak ho objevit a případně jak ho dostat z nějakého maléru. V duchu doufám, že nás všechny z této brindy dostane Tereza. Má vždycky v záloze nějaký bezva nápad či plán.