Ahoj kamarádi od hrochů,
Honem, honem, bez okolků k hadům, pokračování příběhu Pochvala je tady,
U hadů
Druhý den Klárka, Tomík a Tereza přichází do pavilonu hadů. Marušku strašně mrzelo, že se jí nepovedla proměna a musela zůstat se Slávkem a Jardou. Tak moc chtěla jít s nimi. Zato Jarda byl rád, že Maruška zůstala pro dnešek hrochem. Byl si zcela jistý, že by to dopadlo dalším velkým malérem.
U hadů už je pořádně rušno. Všude kolem spousty lidí.
„Nedivte se. Ředitel nám nakázal splnit veškerá nařízení, aby to nedopadlo jako včera. Máme prý veliké štěstí, že se toho neujala media, jinak bychom měli kompletní zákaz a museli bychom zkrátit seriál o dva díly.“ Povídá na uvítanou rejža, ale culí se u toho jak jelimánek. Bylo na něm vidět jak doslova září štěstím a spokojeností.
Ale byli tu snad všichni lidi od hadů. Od ošetřovatelů, veterinářů po domácí chovatele a znalce. Dokonce tu byl i nejznámější český profesor přes hadí říši a učitel na Karlově univerzitě.
Na první záběr přichází Klárka. Nalíčená byla dokonale. Měla totiž před tímto záběrem spadnout do bahna, když utíkala před rozdrážděným lvem. Špinavá od hlavy až k patě a udýchaná rozráží dveře od pavilonu hadů. Rozhlíží se, kde by se mohla před šelmou schovat. Vlézá do zaskleného terária, které bylo náhodou otevřené, skrčí se a vše pozoruje přes sklo. Netuší však, že se k ní blíží had. V tom rejža volá,
„stop, pro mě dobré. Výborně Klárko, z tebe bude jednou výborná herečka. Jestli budeš chtít, tak máš ode mě kdykoliv doporučení,“ chválí Klárku a dodává,
„zavolejte vrchního haďáka ať připraví kobru na scénu, klapka teď,“
„klapka, záběr 353, scéna u hadů po prvé,“ ozve se hlas dívky s klapkou a poté hlasité,
„KLAP.“
Všichni netrpělivě čekají, co se bude dít a nic. Naštvaný režisér hrál všemi barvami. Jeho spokojenost byla rázem fuč. Řval na celé kolo,
„kde je ten chlap s tím hadem. Copak mu to někdo rázně nevysvětlil. Deset lidí tu čeká na záběr a on si milostpán nikde. Já ho přetrhnu jak hada.“
Jak to dořekl tak následoval ohromný výbuch smíchu. Všichni se mohli potrhat od smíchu. Při představě, jak režisér trhá jako hada jejich ošetřovatele, not bene v pavilonu hadů. To vážně nešlo nikomu se nesmát. Režisér zlostní dupal a křičel až tak, že mu lítaly sliny z pusy snad do dálky dvou metrů a kolem pusy se mu vytvořila ohromná pěna. Po tomto jeho výstupu celý ten filmařský ansámbl ztichnul. Bylo tu takové hrobové ticho, že se všichni báli i dýchat. Jen sykot hadů byl slyšet všude kolem. Těm rejžovo zloba byla úplně volná. V tom se rozrazí dveře pavilonu a na smrt vyděšený ošetřovatel hadů křičí,
„rejžo, je zle, zmizela nám kobra královská. Jeden z nejvíce nebezpečných hadů. Je to právě ten had, který měl být na záběru a ohrožovat hlavní dětskou představitelku.“
Všem zatrnulo. Představa, ztraceného hada byla děsivá. Všichni začali panikařit a vyběhli z pavilonu. Najednou se Terka ohlídne za největší terárium a za ním vidí rozesmátého Tomíka, v ruce ztraceného hada.
Bylo zjevné, že si s ním hraje a něco mu povídá. Najednou slyší za sebou hlas režiséra,
„Terezo, neplašte ho. Prosím nechte ho. Může se leknout a had ho uštkne.“
Bylo však jasné, že je opět lačný po senzačním záběru, nic víc.
Tak zase příště. Doufám, že se Tomíkovi nic nestane a vše proběhne bez větších problémů. Tak vás všechny zdraví banda od hrochů.