OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

Ahoj všem od hrochů. Všechno už víme o trénincích obou aktérů a dnes se tento mač začal. Tak honem ke Hrochům v pokračování příběhu Sledovačka.

 

Tenisový mač začal

 

Od poslední sledovačky Tomíka a Culíka uběhlo dost času. Vše se zdálo cekem v pohodě. Družstvo kolem Terky už nedělalo žádné tajnosti o jejím tréninku. Dokonce nám i řekli, kdo jí pomáhá s tréninkem a jak se dostali ke Kodešovi. Terky táta je totiž jeho spolužák a tak nebyl problém to s ním domluvit. My jsme zase na oplátku vybrebtali tu naší sledovačku, a že vlastně o jejich tajných trénincích toho víme dost. Všemu jsme se potom od srdce zasmáli, i tomu jaký jsme pěkný cvoci, a že jsme schopný udělat pro vítězství cokoliv.

Největší radost z našeho opětovného přátelství měla Maruška. Bylo na ní vidět, že jí to nebylo moc milé, když měla doma Slávka a Tomíka, kteří svoje vzkazy posílali přes ni. Tak třeba Slávek povídá,

„Maruš zeptej se Tomíka, jestli bude ještě ten poslední kyblík kedlubnů, který zbyl od svačinky“,

„Tomíku, táta se tě ptá, jestli budeš jíst ty kedlubny?“ Předává vzkaz Maruška.

V tom Tomík vyskočil, zblajznul celý kyblík na posezení a s klidným hlasem povídá,

„už ne, může si je tatík sníst“,

„Tak to už přehnal, spratek jeden, co si vůbec myslí, já ho seřežu, že si pak bude muset chladit zadek dva dny ve vodě“, rozkřičel se na něho Slávek.

Tak taková atmosféra byla u hrochů těsně po sázce. Nikdy by Maruška nevěřila, že i hroši umí být jako lidi, tvrdohlavý, hloupý a zlý na své kamarády.

I táta vzal skutečnost, že Terku trénuje takový hráč, celkem v poklidu. Zdálo se naopak, že ho to povzbudilo a motivovalo k tvrdšímu tréninku a chodil hrát tenis se svým kamarádem Romanem skoro každý den.

Ale přeci jenom s blížícím se termínem toho námi všemi očekávaném mači, nervozita mezi všemi rostla a rostla. Bylo vidět na obou aktérech, že mají trochu strach a že to chvástání, které tuto neobvyklou sázku vyprovokovalo, je začíná mrzet a štvát, ale na zrušení sázky bylo přeci jenom už notně pozdě.

Dnes byla slunná neděle. Ve 4 hodiny odpoledne jsme všichni byli na kurtu. Naše družstvo sedělo na lavičce po pravé straně a Terky na levé. Uprostřed na schůdkách seděla Maruška a pozvala si k sobě Terku i tátu, sešla ze schůdků, postavila se před nás všechny a řekla,

„nechci vidět, žádné záludnosti, podrazy a další vylomeniny. Říkám vám ať je to spravedlivý boj a vyhraje ten lepší. Poslední slovo mám já a každý mě bude poslouchat. Kdo se bude chovat nečestně, končí jako poražený. Chovejte se i při hře jako kamarádi. A teď jdeme na to.“

Všichni jsme na ní vyvalili oči. Takhle naměkko snad ještě nikdy nebyla. Tereza si musela po té její řeči utírat slzy z očí, jak jí to dojmulo. A najednou slyšíme ohromný potlesk z tribuny. Seděl tam jediný divák, Jan Kodeš. Při pohledu na něj bylo zase vidět na taťkovi, jak se mu roztřásly kolena. Přeci jenom ho bude sledovat Wimbledonský vítěz.    

Hra začala, první podání měl táta. Byla to prda kousek za čáru. Terka se jenom ohlídla, ale Maruška křičí,

„mimo“, a následuje ohromný potlesk Terčiny družstva a to už Maruška opět slézá ze schůdků a přistupuje k družstvu Terky.   

Tak a pro dnešek je to od Hrochů vše. Musel jsem vám tady honem říci, že zápas dnes začal, ale jak dopadl a co se při něm událo a proč Maruška hned na začátku opět slezla ze schůdků to zase příště. Slibuji, že brzy, jsem z toho mače teď ještě celý rozklepaný.

Co nového u hrochů

14. 9. 2020

Adaptační kurz

23. 12. 2019

Dohoda

4. 12. 2018

Fotbalový zápas

1. 12. 2017

Rozuzlení

archív

foto_hroši

11
Pixmac000080592069.jpg

U hrochů

kniha o přátelství hrochů, ptáků a lidí