OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

Honem, finále je tady,

 

Svatba

 

„Vážení a milí přátelé, omlouvám se, že jsem tady, s naší malou partou vtrhli k vám a přerušili vaší svatbu. Nešlo to jinak. My, Velký Váma jsme se rozhodli navštívit našeho rytíře, přítele a hrdinu ze Země České. Přišli jsme mu dát dar. Dar svatební. Doufám, že svatba, která tady měla původně být, se neuskutečnila a my nepřišli moc pozdě.“

„Co co co to povídá? Jak tohle všechno může vědět? Je snad děd vševěd nebo co? A jaká malá parta? Vždyť tolik vážek jsem pohromadě ještě v životě neviděl.“ S němým úžasem ze sebe vykoktal zděšený tatínek Josefínky.

„Ale kdež, žádný děd vševěd, já jsem pouze Velký Váma. Děd vševěd to byla teprve kapacita. Ten by sem ani necestoval. Ten by to vyřešil ze svého příbytku.“

„Jak mě mohl slyšet? Já se z toho zblázním. Slyšeli jste to?“

„Tak už si to tak neber. Prostě vím toho hodně. Podívej třeba tamhle,“ promluvil Velký Váma a ukázal směrem k našim hrochům.

Odtud vylétlo pět vážek. Všechny sundaly své modrozelené úbory a v tu ránu se změnily v modré vážky. Všichni úžasem vykřikli. Nikdo netušil, že by tu mohl mít Velký Váma takovou moc a sílu.

Teď už bylo všem jasné, jak může o všem vědět. Prostě má všude někoho, kdo ho informuje. Je to opravdu mocná vážka. Všichni máme velké štěstí, že je to taky velice moudrá vážka.

„Jsem hrozně rád, že to takhle dopadlo a všichni budou nakonec moc šťastní, ať už dáte ke svolení svatby nebo ne. Můžu vám tady všem říci, že takovou pestrost svatebčanů jsem ještě neviděl. Již jsem byl přítomen na strašně moc svatbách, snad ve všech zemích světa. Všude mě překvapil nějaký místní zvyk, ale aby byli na svatbě vážky přítomní hroši, lidi a dokonce jedna vážka, která je člověk, tak to jsem ještě nikdy nezažil, ani na svatbách v ZOO ne. Je to doslova fascinující.“

Po těchto slovech to škublo s Terezou a povídá zcela vyděšeně,

„jak to mohl poznat? Vždyť tady nikdo neví, kromě naší hroší bandy, že jsem člověk?“

V tom se všichni na hrázi začali nahlas smát, až se za břicho popadali. Aby už Tereza nebyla tak překvapená, křičí na ni Klárka,

„Terko, Terko, vždyť ty máš lidskou hlavu a tělo vážky,“

a opravdu, Tereze se proměnila pouze hlava zpět a tělo a křídla zůstaly, tak tu poletovala takzvaná vážská žena a my všichni včetně Terky se tomu náramně řehtáme.

V této krásné atmosféře si bere slovo Josefínky tatínek,

„vážení hosté, svatba bude, tímto ruším letitý zákon Vlašského rybníka, od této doby se všechny vážky bez rozdílu postavení mohou do sebe zamilovat a poté se vzít. Vím, že to nebyl dobrý zákon, ale ctil jsem svoje předky. Proto může začít svatba a já ti dávám svojí dceru Josefínku za manželku, Oskare, vladaři nad rybníkem Rytíř.“

Následoval ohromný potlesk, který nebral konce. Je jasné, že se konaly svatby dvě. Také Rezík dostal svolení k svatbě, jeho tatínek také zrušil tento nesmyslný zákon. 

A už to začalo. Nad Vlašským rybníkem se opět rozezněl ten nádherný svatební pochod, který provází všechny novomanžele po celá desetiletí. Pyšný otec vede Josefínku a Oskara jeho maminka. Poté doprovázeli novomanželský pár svědkové. Nikde na světě tento pohled není možné vidět. Josefínce svědčila Tereza. Vážka s lidskou hlavou a vedle byl velice pyšný svědek Oskara. Nebyl to nikdo jiný než jeden z nejudatnějších hrochů co chodí po této zemi, Slávek. Musím říci, že to byl pohled přímo neskutečný. I náš řidič limuzíny si tento pohled nenechal ujít a přišel na hráz rybníka. Všiml jsem si jak mu kanou slzy jako hrachy po tvářích.

A už je to tady, ozval se strýc Pírko,

„táži se tě Josefínko, princezno od Vlašského rybníka, bereš si zde přítomného rytíře modrých vážek Oskara od rybníka Rytíř?“

„Ano, ano, nic jiného si nepřeji,“  

„teď se ptám tebe, Oskare, bereš si zde přítomnou Josefínku za manželku?“

„Ano.“

Vypuklo strašné veselí, ohňostroje, fanfáry a gratulace, které nebraly konce. Všichni chtěli popřát novomanželům. Jako poslední přiletěl Velký Váma,

„vážení novomanželé, přeji vám hodně štěstí a spokojený život u rybníka Rytíře, který vám patří. Jako dar přijměte toto,“

A podává Josefínce a Oskarovi dvě malé zelené kuličky a dodává,

„není to dar ledajaký. Až se tyto dvě kuličky dotknou hladin vašeho rybníku, promění se v mladý párek vodníků, Mahulenu a Standu. Jsou to potomci mých vodníků od Bodamského jezera. Tím bude váš rybník posvěcen na císařský“. Potom jenom pokynul, bublina se uzavřela a celý modrý oblak se dal do pohybu k domovu.    

Oslavy mohly začít. Hrála skvělá muzika, jedlo se, pilo a v tom jsem přistoupil k Tereze a povídám,

„smím prosit, Terko?“

„Jasně, jasně, nic jiného už si notnou chvilku nepřeju, ty stydlivko jedna.“

Vzal jsem ji za ruku, něžně objal kolem pasu a začali jsme tančit. Vedle nás tančil Tomík s Klárkou, Maruška se Slávkem a nad námi křepčili čtyři statní ptačí mládenci a uprostřed nádherná slečna. Přece Lojzička, to dá rozum.

Když jsme odjížděli domů limuzínou, neprohodil z nás nikdo ani slovo. Všechen ten neskutečně nádherný zážitek jsme si každý drželi pěkně uvnitř, v srdíčku.  

           

A to je konec příběhu od Vlašského rybníka. Není to jen tak načasované. Jsou přece vánoce a dnes přijde ježíšek, tak jsem rád, že to dopadlo takhle fantasticky a nádherně.

Všem vám chci jenom říci, aby jste toho našeho malého ježíška moc nepřetěžovali. Nejde o množství, cenu či kvalitu dárků, které vám chudák musí všem doručit v jeden den.

Jde o to, aby jste si ho uchovali ve vašich srdcích a myslích, pak teprve ty vánoce poskočí o ten pověstný level, který znáte z pc her a vaše radost a láska se zvětší dva, tří, čtyři, pět …..krát.

Dost keců,

!!!! Hezké a pohodové vánoce !!!!

Přeje Klárka, Terka, Jarda, Tomík, Maruška, Slávek, Lojzička, Jožin, Culík, Leo a Hezoun,


Zkrátka banda U Hrochů

Co nového u hrochů

14. 9. 2020

Adaptační kurz

23. 12. 2019

Dohoda

4. 12. 2018

Fotbalový zápas

1. 12. 2017

Rozuzlení

archív

foto_hroši

11
Pixmac000076190321.jpg

U hrochů

kniha o přátelství hrochů, ptáků a lidí