Ahoj všem hroším kamarádům,

Co to měl Tomík za sen? Jste zvědaví tak jako já? Tak honem šup do čtení. Příběh nese název

 

Sen

„Všechno to začalo na podivuhodném ostrově,“ spustil s vytřeštěnýma očima Tomík.

„Všude kolem zvířata všeho druhu. Všechna byla nadmíru spokojená a tetelila se blahem. Nikdo nemusel nikoho požírat, jídla tam bylo habaděj. Potom někdo zapískal na píšťalku a všichni jsme se přesunuli do toho vlaku, který s námi včera havaroval. Viděl jsem tam všechny z vás, ale nešlo mi to se s vámi domluvit. Jenom Terka, Klárka a Jarda seděli bokem s ostatními lidmi. Měli jeden vagon pro sebe a byli tam strašně namačkáni. Nikdo ze zvířat k nim neměl přístup.

Najednou přilítly do vagonů mouchy, ale pouze do vagonů, kde byli zvířata. Bylo jich všude velká kupa. Každá moucha měla na starost jedno zvíře. Přilítla k uchu a začala svojí řeč:

„Podívej, jak tady na tomto světě lidi ubližují všem zvířatům. Týrají vás. Nikomu z vás nerozumí. Jsou zlí, myslí jenom na sebe. Mám pro tebe ideální řešení. My víme, jak vám pomoci a rozumíme vám. Máme pro vás připravený báječný život. Můžete si dělat, co chcete. Jídla budete mít, co hrdo ráčí. Však jsi to viděl na ostrově před chvílí. To tě čeká po celý tvůj život. Zkrátka maximální pohodička, leháro a klídek. Tak nějak to tu říkáte, ne?“

„A to nebylo zdaleka vše,“ pokračoval svoje vyprávění Tomík. V jeho hlase bylo cítit napětí, očekávání, ale i neskutečný strach. Až Klárce, Tereze a Jardovi z toho naskakovala husí kůže po zádech.

„Potom ty mouchy vyndaly takovou trubičku. Přiložily nám to k oku a rázem se z té trubičky stalo kukátko, ve kterém se začal promítat film. Po krátké době jsem pochopil, že to nebyl film, ale pozvání. Nejprve se zjevil strašně velký létající talíř. Vypadal úplně stejně jako ty obrázky v televizi, které jsme viděli včera. Poté do tohoto monstra začali pomalu nastupovat všechna zvířata z této planety. Spořádaně a s úsměvem. Byl to neskutečný pohled, který jsem ještě nikdy neviděl. Taky jsem vás tam všechny viděl, jak pomalu jdete do toho létajícího talíře. Dokonce jsem spatřil i sám sebe. Podíval jsem se sám sobě do tváře a rozpoznal jsem v ní, jak jsem šťastný. Ten spokojený pocit se začal přenášet do celého mého těla. Cítil jsem se nádherně. Poté následovaly obrázky zase z toho ostrova. Byly doslova neskutečně krásné. Zkrátka ráj pro všechna zvířata bez rozdílu druhu. Promítání skončilo. Moje moucha mně přilétla k uchu a špitla:

„Tak pojď ty můj malý hrošíku. Je čas.“

Co to má znamenat? Snad se nestane něco hrozného.

Na pokračování si budeme muset počkat. Těšte se s námi. Již brzy.

Ahooooooooooooooooooooooj!

Co nového u hrochů

21. 6. 2021

Ocenění

21. 5. 2021

Přiznání

11. 1. 2021

Zážitek na věky

11. 10. 2020

Houba

14. 9. 2020

Adaptační kurz

archív

foto_hroši

11
Pixmac000078178829.jpg

U hrochů

kniha o přátelství hrochů, ptáků a lidí