OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

Zdá se, že vše nakonec dobře dopadlo a naši kamarádi od hrochů jdou dál vstříc novým dobrodružstvím. Pouze ptáci se ještě někde potulují a tak pravděpodobně nestihnou příběh, který právě začíná vyprávět Ruth, která přišla i se svojí dcerou a vnukem do jejich kupé.

Ruth

„Všechno to začalo za války, když jsem byla opravdu prťavá.“ Pustila se do vyprávění svého příběhu Ruth.

„Žili jsme s maminkou a tatínkem na jihu Francie. Bylo to v oblasti, kde se všechno točilo kolem vína. Každý zde měl snad nějakou vinici. Jenom my ne. Ne, že by nebyla možnost ji mít. My jsme se však od všech těch sousedů hodně lišili. Učaroval nás totiž cirkus. Kam až historie naší rodiny sahá. Všichni předci se věnovali cirkusovému kumštu. My jsme byli a do teď stále jsme artisti. Moji rodiče byli jedni z nejlepších své doby v tomto oboru. Můj tatínek byl dokonce vyznamenán řádem od samotného francouzského prezidenta. Přešel na laně nejznámější kaňon ve Francii. Byl do té doby prvním člověkem, kterému se to podařilo.

Proto jsme se zdržovali v oblasti vinic jenom krátkou dobu v roce. Tatínek tomu říkal nezbytný čas k nadechnutí. Nebylo však zatím nic jiného než odpočinek po náročné sezoně.

Nastala však doba, kdy lidé na cirkus úplně zanevřeli. Nebyla nálada na salta, kejkle a provazochodectví. Nastalo v Evropě období války. Ještě než Němci napadli Francii, šířili se zvěsti o strašných věcech, které se děly židům v obsazených zemích. My jsme také židé a to byl hlavní důvod, když tatínek přišel jeden den večer domů a řekl:

„Rodino! Musíme pryč.“

Až časem jsem si uvědomila, že nám všem tímto rozhodnutím zachránil život. I když jsem byla hodně malá, pamatuji si dobře, jak maminka plakala a přemlouvala ho, abychom zůstali, že zase bude dobře. Jenže tatínek byl nekompromisní.

Ještě ten večer jsme si sedli po večeři ke stolu a dali se do rodinné debaty, kam vlastně bychom měli jet. Do jaké země. Vše také záleželo na tom, kam si Němci ještě troufají násilím vniknout a taky na tom, kde mají cirkus, který by stál o naše služby. Tatínek se otočil k tomuto kufru, který tu vidíte nad námi, otevřel ho a vyndal balík dopisů. Byly to nabídky od cirkusů z celého světa. Začali jsme je předčítat jeden po druhém. Dlouho do noci jsme diskutovali všechna pro a proti. Nakonec, myslím, že už začalo venku svítat, jsme na stole měli tři nabídky, každá z odlišného státu.

New York v Americe, Buenos Aires v Argentině a Moskva v Rusku.

Jejda to je napínák. Tak co myslíte? Kam se rodina nakonec rozhodla jít? A jak se bude tento příběh vyvíjet dál? Tak zase někdy, tady U hrochů.

Ahooooooooooooj!!!

Co nového u hrochů

14. 9. 2020

Adaptační kurz

23. 12. 2019

Dohoda

4. 12. 2018

Fotbalový zápas

1. 12. 2017

Rozuzlení

archív

foto_hroši

11
Pixmac000076190321.jpg

U hrochů

kniha o přátelství hrochů, ptáků a lidí