Ahoj všem od hrochů,
Dostalo se mi cti vám všem, kterým je u hrochů s námi dobře, předat přepis rozhovoru z časopisu „Zvíře“, kde jak jistě už víte, je naše kámoška Tereza novou redaktorkou. No a byla to právě ona, která dělala tento rozhovor s členem ptačí letky Jožinem a u rozhovoru byla přítomna také naše kreslířka a ilustrátorka knihy „U hrochů“, aby nám předala zážitky Jožina i nějakým tím obrázkem, když už si zapomněl fotoaparát.
Jožine, mohl by jsi našim čtenářům sdělit, co byl tvůj cíl tak daleké cesty, kterou jsi absolvoval okolo velikonočních svátků?
Jasně, že mohl, proč bych jim to neřekl, nejsem žádný tajnůstkář a rád se svými bohatými, podotýkám bohatými zážitky, s vámi podělím a taky s vašimi čtenáři, dá rozum né. Takže letěl jsem tam pro obrázek Máši, je to hroší slečna, která se narodila v Africe, no víš přece kde, vždyť jsi tam taky byla už. To vám byla prča, oni tam tu holku hroší oslavují snad ještě dnes, tolik jídla a pití jsem ještě neviděl. A když…
Jožine, stačí stručně a některé situace klidně můžeš vynechat. Co jsi cestou zažil? Měli jsme také zprávy od Italů, že jsi měl pauzu někde na Sicílii?
Ano to je pravda. Jak jsem vám letěl tak jsem přepnul na 5tý stupeň rychlosti ( ten nejvyšší pro Jožina pozn. redakce ) a to ti vám je taková šleha, že nevnímáte okolí a taky nemáte vůbec šajn, kam a kudy letíte. Používám jí jenom ve výjimečných situacích, a tahle ta výjimečná byla, to dá rozum. A jak se řítím tím prostorem najednou řacha, to byla taková prda o strom, že jsem skončil pod ním. Doplazil jsem se k chatrči a tam byl už ten italskej kluk, který do mě cpal a cpal samé makarony a špagety až mě z toho vykurýroval. Dál už to víte z novin.
A co ptačí ráj, řekneš nám o něm něco? Jak dlouho jsi tam byl?
No to byla nádhera, a ten ptačí luxus, vše dokonalé. Jak jsem tam byl dlouho nevím, ale špica to byla, což vám má povídat. Ležel jsem tam pod stromem a pod ním ty žížalky, lezly mi sami do zobáku potvůrky heboučký a ještě u toho zpívaly národní písně z ráje.
Nebo ležím zase pod jiným stromem a zase žížalky letí s padákem přímo ke mně a předhání se kdo mě zaplní bříško. A další žížala…
A dost. Děkujeme ti za rozhovor, Jožine. Ty už máš v hlavě jenom ten dlabanec a další otázky by byly již zbytečné.