OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

Včera byl Štědrý den. Doufám, že jste spokojeni s dárečky. Tak je chvíli nechme a pojďme ke hrochům. Příběh představení má pokračování.

 

Prohlídka

 

„Všechny formality máme za sebou. Tak, vážená slečno. Předávám vám tímto dopis od Španělské ptačí vlády, pod kterou se celá akce koná. Neptejte se na tu akci, protože máte vše ve svém dopise. Nicméně vám mohu pouze říci, že budeme tam u nás spolu soupeřit. Tak a teď je mojí povinností, jak mám od ptačího ambasadora nařízeno vás tady po celé ambasádě provést. To je proto, abyste nás ve Španělsku nepomlouvala. Všechny věci si vezměte sebou, již se nebudeme vracet, Vypustím vás východem nahoře ve větvích. Následujte mě prosím.“

Udivená Lojzička je tak překvapená. Nemůže se ani pohnout a netuší, co se to kolem ní děje. Vždyť už pomalu i zapomněla, že pochází ze Španělska. Avšak všechny ty věci tady kolem a řeči, které se tu vedou jí zase tu svojí zemi tak připomnělo. Zcela v šoku a se slzičkou na očkách ze sebe vyhrkne.

„Já a do Španělska? Vy jste se asi pomátla, že? A nevíte, jak bych se tam asi dostala? A co to má vůbec všechno znamenat? Já, já, já přeci ani už nevím, kde to moje rodné Španělsko leží.“

„Uklidněte se mi tady, milá dámo. Máte ten dopis. Proč si asi myslíte, že jsme vám ho předávali takhle oficiálně. To asi právě proto, že tam máte všechno napsané. A jestli vás nikdo nenaučil číst, tak si to nechte tlumočit. Jó a ptáte se jak se do Španělska dostanete? Podívejte se nalevo a napravo. Na každé z těchto stran vám něco vyrostlo. Mezi námi ptáky se tomu říká křídla. Křídla, slečno.“ Poslední věty na ní asistentka už doslova křičel a poté už zcela v klidu dodává,

„a teď mě laskavě následujte, slečno,“ a ještě v duchu a jenom pro sebe dodává.

„Ježíši, taková nanynka. Kde ji proboha mohli vyhrabat. Tohle stvoření nemůže být pro mě žádná konkurence. Jestli budou takové všechny tak sláva. Vítězství bude moje.“

Naštvaná Lojzička následuje tuto nafrněnou ptačí slečnu a ani nevnímá, co jí povídá. Jenom sleduje, jak vstupují do místnosti, která byla doslova přeplněna ptáky různých druhů. Většinou to byly slečny a paní. Každá seděla za podobným přístrojem, do kterého před chvílí klepala ta protiva, co jí provádí. Nyní se to zdálo již zřetelnější. Byly to totiž stenografy. Zařízení, díky kterému se dříve posílaly zprávy a jak je vidět tak ptactvo je používá dodnes. Pak prošli ještě řadu místností. Jedna byla jak velký obývák. Uprostřed ohromná televize. Další připomínala učebnu. Na každé dřevěné desce počítač. Zkrátka komfort, který ještě nikdy neviděla. Nakonec vychází po ohromném žebříku a na jeho konci je malá dírka. Tam jí slečna asistentka povídá,

„A to je vše milá slečinko. Ádie ve Španělsku.“ Hned na to jí vypakovala tou dírou ven.

Lojzička překvapeně vylétla do vzduchu a celá vyjevená se řítí přímo ke hrochům. Ještě cestou se jí zdá, jakoby potkávala samé ptačí slečny. Vypadalo to jako by měly namířeno též na Španělskou ambasádu. 

„Tak jsem tady. To byl fofr, viďte?“ Zvěstovala všem Lozička, když dorazila na místo. V drápkách otevřený dopis. Jen co dosedla na Slávkovo záda, uďobla masitého červíka a ještě úplně udýchaná začala všem číst ten tajemný dopis. Všichni ztichli. Nikdo ani nedutal. Snad ani nedýchal, jaké to bylo napětí.

Ta španělská asistentka musela pěkně Lojzičku nakrknout, co říkáte? Ale nechme ji být a těšme se na to co bude v tom tajemném dopise.

Tak ahóóóóóóóóóój zase někdy.

 

Co nového u hrochů

14. 9. 2020

Adaptační kurz

23. 12. 2019

Dohoda

4. 12. 2018

Fotbalový zápas

1. 12. 2017

Rozuzlení

archív

foto_hroši

11
Pixmac000055577595.jpg

U hrochů

kniha o přátelství hrochů, ptáků a lidí