OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

Děda začal vyprávět dávný příběh. Jarda s Klárkou hltali každé jeho slovo. Bylo to jako něco nadpřirozeného, co se dělo na Zlaté Studni. Celá příroda kolem také jako by vášnivě naslouchala tohoto šumavského vypravěče.

Tak tady máte pokračování příběhu Setkání.

 

Příběh Václava Lebedy


Všechno se to stalo hrozně dávno, ale jsou lidé, kteří na tento příběh doplácí dodnes. Jak již jsem řekl, strašně dávno. To tady ještě nebyla žádná sklářská huť, vedla tudy pouze stezka z dalekých Bavor do Kašperských Hor. Byla to kupecká stezka. Tak to znamená, že se tu pohybovalo v místních lesích velké množství lupičů. Nebyli to lupiči, kteří kradli kvůli majetku. Ten jim byl tady v horách k ničemu. Vesměs to byli chudáci, kteří byli vyhnáni z měst a nezbývalo jim nic jiného než loupit, jinak by zemřeli hladem. Však víte, jak už to v životě bývá, všichni lupiči nebyli až tak hrozní a v této době vedl zdejší bandu lupičů nějaký Václav Lebeda. Byl to syn věhlasného zednického mistra z Vimperka. Také začal dělat řemeslo po tátovi a v té době zedník byl velmi vážené povolání.

Václavovi se vedlo také velmi dobře. Hned pod zámkem si postavil malý domek, kde spokojeně žil se ženou a třemi dětmi. O práci neměl nouzi a se svým otcem byli zváni na zámek k těm nejvýznamnějším stavbám a zakázkám.

Jednoho dne však v místní krčmě dochází k hádce. Místní rychtář neprávem kritizuje Lebedovic dílo a odmítá zaplatit za práci, která trvala celý měsíc. Ve velké rvačce v sebeobraně zabíjí místního rychtáře a tuší, že je zle. Uniká nejprve domů a ještě stačí připravit útěk rodiny do Strakonic. Naštěstí město Strakonice také nemělo dobré zkušenosti s Vimperským rychtářem a odmítlo rodinu Lebedů vydat. Václav se však druhý den vypravuje zpět do Vimperka pro své zednické náčiní, které tenkrát bylo velmi ceněné a vzácné. Bohužel je chycen Vimperskými pány.

Za měsíc od této příhody se koná velký soud ve městě Vimperku. Všem soudcům, kteří ho soudili, stavěl dům nebo něco jiného. Všichni tito soudci ho dříve milovali a předcházeli si ho a dohadovali se, kam půjdou Lebeďáci stavět dříve. Koukal se jim do očí při tomto monstr procesu a věřil, že rozhodnou o jeho nevině. Všichni věděli, jaký byl rychtář a že spravedlnost je na Václavově straně. Proces se konal na pláni pod zámkem, byl veřejný a přítomný byl celý Vimperk. Všichni hltali každé jejich slovo. Soudců bylo jedenáct.

Postupně vstali a odebrali se do zámku na poradu. Po půl hodině vychází zapisovatel a mluvčí Jirka Vlasák. V davu lidí to jen zahučelo, viděli totiž na Jirkovi, jak mu stékají slzy po tvářích. Vlasák byl nejlepší kamarád Václava. Špitnul jenom.

Vinen, ve všech bodech žaloby, poprava bude vykonána za tři dny na tomto místě. Lidi se začali bouřit, házeli na pány kameny a ti museli tuto demonstraci rozehnat pomocí vojska. Ještě dlouho do noci byly po celém Vimperku šarvátky mezi Vimperskými lidmi a vojskem. Nic naplat to však bylo Václavovi. Pomalu se začal smiřovat se svým osudem. Jeho myšlenky teď směřovali k dětem a ženě. Byl šťastný, že alespoň oni i s tátou utekli tomuto hroznému osudu. Kdyby totiž zůstali ve městě tak by pravděpodobně byli také takto odsouzeni, taková už holt byla doba.

V noci před popravou, tak někdy kolem půl třetí ráno si už asi po sté odříkával modlitbu, když v tom mu někdo ťuká na záda. Škubne to s ním, div ho při tom neklepne. Já vím, zní to humorně před popravou, ale je to tak. Za ním nestál nikdo jiný než jeho kamarád a mluvčí Jirka Vlasák.

Honem, honem, křikne na něho a už upalují ven. Venku na něj čeká celá jeho zednická parta s koňmi a už všichni upalují se schovat do Šumavských lesů.     

 

Nemůžu se dočkat pokračování, které bude zase tady U hrochů.

 

Co nového u hrochů

14. 9. 2020

Adaptační kurz

23. 12. 2019

Dohoda

4. 12. 2018

Fotbalový zápas

1. 12. 2017

Rozuzlení

archív

foto_hroši

11
Pixmac000076190133.jpg

U hrochů

kniha o přátelství hrochů, ptáků a lidí