OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

Ahoj,

Už jste si mysleli, že se U hrochů nic neděje? Velký omyl jdeme na pokračování. A to hned,

Nazdááááárek již brzy

 

Překážka 

 

„Uáááááááááááááááááááááááááá.“ Nebyl to nikdo jiný než Slávek.

Už to nemohl vydržet a musel přerušit všechny ty dohady a jenom suše prohodil.

„To je sice pěkné, jak tady plánujete cestu, ale nikdo z vás ještě nepřišel s nápadem, jak pojedeme všichni na tak dlouho. Každý z vás ví, že to tady poznají a bude průšvih.“

„No co. Pojedeme jako vždycky. Určitě se přeměna podaří, no a vaše hroší těla tu zůstanou jako sochy,“ odpověděla bez rozmyšlení Lojzička.

Bylo evidentní, že ani na chvíli nezapochybovala o účasti hrochů na její velké akci.

„Právě a to je ten problém. Co bude s naším jídlem? Vždycky ho nějak odstraníme a tím je jasné, že jsme v pohodě, ale když tady zůstane jídlo nedotčené, tak si toho ošetřovatel ihned všimne a pošle na nás zvěrolékaře. A co ten zjistí? Akorát to, že tady jsou místo hrochů nějaké sochy. To bude tedy pěknej poprask.“

„No to máš pravdu Slávku. Co teď! Jsme pěkně nahraný.“ Téměř s brekem celou situaci rekapituluje Klárka.

Všichni sedí zadumaný. V hlavách jim to šrotuje, ale z výrazů tváří to vypadá hodně špatně. Bez hrochů se jim jet nechce. To dá rozum. Kdo jiný, než oni jim pomůžou ve svízelných situacích. Do nekonečného ticha promluvil Slávek.

„Tak já tu zůstanu a jeďte beze mě,“ vysouká ze sebe smutným hlasem.

„Ani náhodou. Bez tebe nejedu ani já!“ Odpověděla pohotově a rázně Maruška a dala mu pěkně mokrého hubana na čumáček. Celý u toho zčervenal, ale že mu to dělalo náramně dobře, poznal úplně každý. Jožin to trochu okomentoval slovy,

„ty brďáky, viděli jste ty náklaďáky, jak daly si hubanec a nemohou se odlepit nakonec.“

Jenže nikdo se nezasmál. I když ne nahlas, jenom se tak uculovali do toho ticha. V tom se ozvalo.

„ A já už to mám. Jsem já to ale chytrý ptáček. Volejte. VIVAT! LEO! VIVAT!“ Načepýřeně zavolal Leo.

Všichni se na něho ohlédli. Oči měli vyvalený a čekali, jaká moudrost z něho vypadne. Nebývá to často, aby zrovna Leo přišel na něco převratného. Ovšem pokud se nejedná o nějakou koninu. Bylo na něm vidět, jak náležitě si tu svojí chvilku slávy užívá. Doslova se u toho tetelí blahem. Pírka neježený, břicho nafouklý jak balón a očka mírně pootevřené. Sem tam ještě mrkal na pravé oko, a to na každého zvlášť, aby to napětí náležitě prodloužil.

„Zkrátka dva z nás….

 

 

A to zase příště. Nazdárek, všem přátelům od hrochů.

Co nového u hrochů

14. 9. 2020

Adaptační kurz

23. 12. 2019

Dohoda

4. 12. 2018

Fotbalový zápas

1. 12. 2017

Rozuzlení

archív

foto_hroši

11
Pixmac000058000541.jpg

U hrochů

kniha o přátelství hrochů, ptáků a lidí