OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

Jak to vyřeší? Kdo zůstane? Nebo pojedou a nechají vše náhodě. Pojďte honem na to.

 

Nápad

 

„Zkrátka dva z naší ptačí pětky zůstanou tady a tak po dvou týdnech se prohodíme. Přeci jenom jsme trochu mobilnější než lidi a hroši. To dá rozum, že se budeme střídat jenom my, ptačí chlapi a Lojzičku necháme pěkně v klidu, aby se mohla připravit na tu její soutěž krásy.“ Pokračoval ve své myšlence Leo.

Všem se jeho nápad zamlouval a byl schválen jednomyslně. Nezbývalo tedy, než vyrazit na dalekou cestu. Všichni se už strašně těšili. Vyprávěli, co si každý vezme sebou a jaká dobrodružství je čeká. Po dlouhém dohadování a překřikování se domluvili, že vyrazí příští týden. Jakou variantu dopravy nakonec zvolí, se nedohodli. Jednu chvíli to vypadalo, že se i poperou. Hlavně Jožin s Leem.

Do všeho toho dohadování vstoupila Maruška s jejím rozhodnutím.

„Mám nápad. Poslouchejte.“ Okřikla všechny tak důrazně, že nikdo ani nedutal. Bylo tam takové ticho, že bylo slyšet, jak dopadaly vytrhaná pírka dvou rváčů na zem. Potom klidným hlasem pokračovala,

„Tereza je ten správný parťák na naplánování cesty do rodného kraje Lojzičky. Je to ženská, má pro takovou cestu ten nejlepší instinkt. Jsem přesvědčena, že je z nás ta nejlepší.“

Po těchto slovech pokračovalo ticho. Na Jardovi bylo vidět, jak se zakabonil. Byl to on, co chtěl naplánovat cestu. Byl přesvědčen, že ten nejlepší je on sám. Smutně se zadíval do země a ani se nehnul. Ani tedy nemohl vidět, jak Lojzička radostně vylítla do vzduchu a švitořila, co jí hrdlo stačilo.

„Výtečně Maruško.“ Přidala se na její stranu Klárka.

Ani jí ve snu nenapadlo, že by tuto veledůležitou cestu mohl naplánovat její táta. To Jardu překvapilo. Píchlo ho z toho tak silně u srdce až se z toho zakroutil, ale v podvědomí si začal uvědomovat, že je to pravda a také už začal cítit to samé. Terka je zkrátka ta pravá.

„Děkuji vám. Ráda to udělám. Mám však podmínku. Potřebuji k tomu nutně pomocníka. A tím je tady Klárka. Co myslíš. Klárko? Pomůžeš mi s tím?“

.“Jasně! Jasně! Jsem tak šťastná.“ Křičí jak pominutá a skáče u toho dva metry do vzduchu.

Nakonec byli rádi, že to takhle dopadlo. Byl to od Marušky super tah, nechat to na Terce. Bylo jí jasné, že to musí plánovat jeden nanejvýše dva, jinak by nikam nikdy neodjeli. A když už tak každý na jinou stranu. Slastně se usmívala nad tím, jak to rozlouskla. Nakonec od všech sklidila nekonečný potlesk a ovace.  

Než se rozešli, domluvila si Klárka s Terkou schůzku u ní doma zítra odpoledne. Sednou si k internetu a začnou plánovat toto velké dobrodružství. U hrochů se rozhostilo náramné veselí. Všichni už se náramně těšili na den, kdy vyrazí na dalekou společnou cestu, kde je čeká nespočet zážitků. Stále tu ale visel veliký otazník nad realizací této cesty. Zda se povede proměna hrochů. Ani náhodou nepřicházelo v úvahu jet s nimi v hroším těle. Mohli jet jenom pouze jako lidi. S touto obavou se rozešli a Klárka, Terka a Jarda odcházeli k domovu. Lojzička je letěla vyprovodit a cítila se nadmíru šťastná. Bude mít všechny své nejbližší sebou v rodné zemi, Španělsku.

„Hurááááá,“ zavýskla, rozloučila se a spěchala domů. Na hřbety hrochů.

 

Tak co myslíte? Jak to ta Terka naplánuje? Budou všichni spokojeni? Nevím, jak tahle velká výprava skončí. Doufám, že to nebude průšvih. Tak uvidíme a máme se na co těšit.

Já se tedy těším.

Nazdáááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááárek!!!!

Co nového u hrochů

14. 9. 2020

Adaptační kurz

23. 12. 2019

Dohoda

4. 12. 2018

Fotbalový zápas

1. 12. 2017

Rozuzlení

archív

foto_hroši

11
Pixmac000056556183.jpg

U hrochů

kniha o přátelství hrochů, ptáků a lidí