OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

Nazdar kámoši od hrochů,

Jistě jste si všimli, že zde přibila motta pro každý den. To je to slibované překvapení. Jsou to rady, veršíky, ponaučení, ale spíše jenom takové hroší blbinky pro vás. Tak příjemné dumání.

Ale teď už honem ke Hrochům. Rozuzlení příběhu je zde. Pokračování příběhu Úspěch,

 

Odměna

 

Okamžitě jak dořekl tyto slova, z nebe začaly padat bankovky peněz. Nebe nad pavilonem hrochů se náhle změnilo v průtrž. Nebyla to však průtrž deště. Bylo to spousty peněz, které zlehka dopadaly na naší hroší partu.

„Jéééé, podívejte. To jsou prašulky.“ Vykřikl Jarda, Potom už ztratil překvapením řeč. Nemohl ze sebe dostat ani slovo. Jen zíral s otevřenou pusou. Musel jí zavřít, protože mu jedna tisícovka přistála právě tam. Nechybělo málem a on ji spolknul.

To nebylo nic proti Terce s Klárkou. Tančily. Dovádělyz a válely se v penězích, které spadly na zem.

Všichni byli totálně v šoku.

Maruška se vzchopila jako první. Popadla kýbl, co měla připravený na baštu. Vysypala z něj zbytky polední svačiny a začala do něho v rychlosti sbírat všechny ty spadlé bankovky.

Režisér to všechno pozoroval ze stromu a smál se tak až se za břicho popadal. Byl šťastný, že porozuměl.

Když slezl mezi všechny, peníze už měla Maruška všechny sebrané. Ty, které nestačily dopadnout na zem, přinášeli ptáci v zobácích a najednou kýbl úplně přetékal.

„Nemusíte je vůbec počítat.“ Povídá úplně v klidu rejža a s lišáckým úsměvem dodává.

„Je to rovný milion. Věřte mi. Zasloužíte si ho. A to i přes všechny ty vaše šprýmy, které jste mi po dobu natáčení připravili. Jsem rád, že jsem tu vaší partu pochopil, ale jak už jsem několikrát řekl. Nechci vědět víc. Nechci totiž, aby se ze mě stal blázen.“

„Počkejte. Přeci jenom si zasloužíte něco vědět,“ začal svojí řeč Jarda.

„Ne, ne. Jak jsem řekl. Nic. Stačí mi jedno. Tomík tady není. Avšak hroši jsou tři. Jsem přesvědčený, kdyby tady byl, tak jsou hroši dva. Musím už jít. Utraťte si své zasloužené peníze. Jsem šťastný, že jsem vás potkal a děkuju vám za příkladnou spolupráci.“

Po těchto slovech se otočil a odchází. Všichni z něho byli paf.

„Takový správňácký kámoš to mohl být,“ povídá smutně Klárka.

„Nic si z toho nedělej, třeba ještě jednou bude. Nikdy nevíš.“ Začal jí chlácholit Jarda.

Jen Leo vylétl za ním, obkroužil ho a zakřičel.

„Taky díky. A nazdááárek, rrrejžo.“

Po tomto pozdravu se režisér naposledy otočil a na všechny zakřičel.

„Vám taky. Nazdáárek. Hrrroší parto.“

Všichni se na sebe vyděšeně podívali a jako jeden vykřikli.

„Viděli jste? On nám rozuměl. To je tedy pecka!“

To byly jejich poslední slova. Pak už se rozhostilo nevídané hroší veselí. Všichni tančili, zpívali a objímali se. Bylo jim tuze fajn. Byli spolu. Šťastní. A taky bohatí.

 

A to je definitní konec příběhu a prvních hereckých zkušenostích našich hroších hrdinů. Nebuďte však smutní. Další neuvěřitelný příběh již visí ve vzduchu. Takže.

Ahooooooooooooooj!  

Co nového u hrochů

14. 9. 2020

Adaptační kurz

23. 12. 2019

Dohoda

4. 12. 2018

Fotbalový zápas

1. 12. 2017

Rozuzlení

archív

foto_hroši

11
Pixmac000056556183.jpg

U hrochů

kniha o přátelství hrochů, ptáků a lidí