OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

Dobrý den přátelé hroší bandy,

Jsme tu opět s pokračováním příběhu. Tak jdeme na to.

Odlet se nekonal

„Následoval jsem jí bez jakéhokoliv vzdoru. Cítil jsem se připraven na odjezd na neznámou nádhernou planetu. Začal se pomalu naplňovat děj filmu. Přišli jsme s mamkou a taťkou k ohromným vratům, které se začaly otevírat. Vešli jsme dovnitř a pokračovali velikou a dlouhou chodbou. Podél obou stran byly dveře s nápisem a obrázkem. Najednou jsme zastavili před jedněma z nich. Bylo tam napsáno „Hroši“ a na obrázku jsme byli my tři. Vešli jsme dovnitř, usadili se do ohromných křesel a připoutali se velkými koženými pásy. Každý z nás tušil, co bude následovat. Odlet z této planety.

Podívali jsme se na sebe. Najednou jsme přestali cítit ten báječný pocit. Dostavila se obava. Uviděl jsem něco zvláštního. V očích taťky a mamky jsem spatřil tři postavy. Byly to lidské postavy. Zkusil jsem zaostřit a uviděl jsem v těch očích vás. Klárku, Terku a Jardu.

Motory kolem začaly kvílet na plné obrátky. V amplionech nad námi začali odpočítávat. 57, 56, 55. Avšak moje mysl byla s vámi. Nechtěl jsem vás najednou zaměnit za slastný život kdesi na vzdálené planetě. V tu chvíli jsem si nedovedl život bez vás představit. V amplionu jsem zaslechl, 7, 6, 5. Odpočítávání pokračovalo dál. Byl jsem nešťastný, začal jsem sebou na křesle vrtět a chtěl jsem strašně moc za vámi zpátky.

V tom se z amplionu ozvalo:

„STOP! Rušíme akci. Objevili se pochyby u osmi zvířat. Pěti ptáků a tří hrochů. Za těchto okolností nelze v misi pokračovat. Svobodná vůle všech zvířat. Jedině ta nám dodá dost energie na přesun do zvířecího ráje.“

„Ještě tak trochu z dálky jsem zaslechl poslední slova tohoto zvláštního snu:

„Jejich chyba. Letíme domů sami.“

„Pak jsem se probudil.“ Dokončil svoje vyprávění Tomík.

Nikdo z kamarádů v pokoji ho ani na chvilku nepřerušil. Bylo však podezřelé, že se jeho snu divili pouze Klárka, Terka a Jarda. Ostatní nic. Ani slůvko. První se probrala Terka.

„No to je teda pecka. Jestli je něco na tom snu pravda, tak je s námi amen.“

„Víš, Terko,“ spustila Lojzička.

„Obávám se, že je to pravda, protože úplně stejný sen se dnes v noci zdál všem zvířatům. To co jsi před chvílí zahlédla na té ulici, nebylo jen tak. Všichni jsme tam debatovali o tom snu. A hlavně o tom, co by bylo, kdyby se stal skutečností. Jsme z toho všichni rozhozeni a stále na to musíme myslet. Vypadá to, že s námi někdo z jiné planety cítí a není pochyb, že přeměna Slávka v hrocha v momentu jeho veleskoku nebyla náhodou. Oni si pro nás opravdu přišli. O tom jsem, na mou duši, skálopevně přesvědčená.“

Dokončila Lojzička svůj proslov. Nebylo pochyb, že u toho byla myšlenkami úplně mimo. A nejenom ona. Ostatní ptactvo a Maruška se Slávkem taky. Vypadali tak trochu smutně. Zdálo se, že by byli rádi na té planetě kdesi ve vesmíru. Zvířecím ráji.

„To teda zna zna znamená, že jste to byli vy, kdo je zastavil. To vy jste se rozhodli zůstat s námi,“ vykoktala ze sebe se slzami v očích Klárka a letěla všechny obejmout. Stále jí v uších hučelo, co před chvílí Tomík říkal. Tři hroši a pět ptáků.

 

Já tomu pořád nemohu uvěřit. Že by ten Tomíkův sen byl vlastně skutečný. A jak je možné, že se zdál všem zvířatům? A jak by ta naše planeta bez zvířat vypadala? Spousta otázek v našich hlavách, co říkáte? Ještě že jsou tu naši hroši a ptačí pětka. Bez nich by bylo s naší planetou už asi opravdu amen. Těšme se na pokračování.

Čuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuus všem!!!

Co nového u hrochů

14. 9. 2020

Adaptační kurz

23. 12. 2019

Dohoda

4. 12. 2018

Fotbalový zápas

1. 12. 2017

Rozuzlení

archív

foto_hroši

11
Pixmac000077085693.jpg

U hrochů

kniha o přátelství hrochů, ptáků a lidí