OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

Dobré ráno všem od hrochů,

dnes je sobota, venku bude asi hezky anebo bude pršet anebo bude zataženo, ale nás od hrochů nezastaví ani mráz, kdyby se náhodou vrátil. Tak dost bylo řečí a jdeme se společně podívat jak se vyvíjí vyšetřování. Culík slíbil, vše vyřešit do dvou dnů, ty uběhly jako nic a pachatel? Tak čtěte pokračování příběhu "Maruška to dokázala". Hezké čtení.

Na stopě

Celý týden se nic neudálo. Všechno bylo v naprosté pohodě a už se skoro zdálo, že zloděj se něčeho zalekl a přestal. Maruška byla stále více oblíbená a to nejen žáky, ale i celým učitelským sborem. Práce jí šla náramně od ruky a každou chvíli byl kolem ní hlouček její obdivovatelů. Až dnes, těsně před zvoněním přibíhá Milan do třídy jenom v ponožkách a křičí,

 „někdo mně ukradl ze skříňky moje nové přezůvky, mamka je včera koupila“. V tom přichází do třídy paní učitelka,

 „a už je to tu zase, tak a teď se musí vše vyšetřit, jdu za ředitelem a musíme zavolat policii, ať to pěkně vyšetří a toho výtečníka chytne“, konstatovala a odběhla ze třídy ven.

 Vybíhám za Maruškou, všechno jí co nejrychleji povím a upaluji zpět do třídy. Tam už čekala paní učitelka s ředitelem a vyzpovídávali už Milana. Jak jsem vešla do třídy tak po mně hodila velice škaredý pohled a poslala mě sednout.

 „Doufám, že si nemyslí, že ten zloděj jsem já“, pomyslím si pro sebe.

 Všichni tři včetně Milana se jdou podívat na tu skříňku. Je tam také už školník a samozřejmě Maruška. Službu z ptačí letky má zrovna Lojzička. Sedí vysoko pod stropem na polici od rádia. Maruška jí zahlídne a udělá takové gesto ,

 „co se stalo? Kdo to byl?“

 Lojzička však jenom pokrčí ramena na znamení, že vůbec netuší, kdo by to mohl být a jak se to celé událo. V tom začne školník detailní prohlídku Milanovy skříňky.

 „Nikde ani stopy po vloupání, nic porušeného, z mé strany je to vše,“ suše konstatoval a odešel.

 „Počkáme do zítřka, když se nám nepovede odhalit pachatele tak zavolám policii,“ konstatoval pro změnu ředitel a následoval školníka. Poté odešla i paní učitelka s Milanem, který za ní cupital jenom v ponožkách.

 Mezitím přilítla Lojzička a povídá,

 „Maruš, to není možný, celou dobu jsme tady, dneska jsme tu byli tří celou noc. Nikdo se ani nepohnul, nikde ani živáčka, já ti snad začnu věřit na duchy nebo co.“

 „Odpoledne svolávám poradu, takhle to dál nejde, přece s námi nebude ten zlodějíček pořád zametat. Jestli zavolají policii tak to bude zlé. Leť za Culíkem, ať to svolá, „ povídá rozzlobeně Maruška.

 Když Lojzička odlítla, tak jí to nedalo, obcházela a prohlížela si celou skříňku ze všech stran. V tom si stačila všimnout porušeného šroubku na zadní straně skříňky, byla tam také odloupnutá barva, najednou jí to bylo jasné, někdo se tam dostal zadem odšroubováním zadního krytu skříňky. Došla si do kabinetu přírodopisu, věděla, že pan učitel tam má na stole lupu. Vždycky ji používá na pozorování křídel motýlů, když uklízela tento kabinet, strašně jí bavilo pozorovat pana učitele při práci. Popadla tedy tu lupu a upalovala zpět ke skříňce. Vzadu na tom oprýskaném šroubku uviděla pod lupou malý chloupek. V tom začalo zvonit. Nevěděla, co má rychle udělat, vzala chloupek, nalepila ho na žvýkačku a ukryla ho i se žvýkačkou za ucho.

 „Tam bude v bezpečí,“ pomyslela si rychle a už uháněla ze školy pryč domů na smluvenou schůzku.

Co je to za chloupek? Je Maruška na stopě? Opravdu zloděj ukradl nové přezůvky Milanovy odšroubováním zadního krytu? To vše až příště...

 

 

Co nového u hrochů

14. 9. 2020

Adaptační kurz

23. 12. 2019

Dohoda

4. 12. 2018

Fotbalový zápas

1. 12. 2017

Rozuzlení

archív

foto_hroši

11
Pixmac000056556183.jpg

U hrochů

kniha o přátelství hrochů, ptáků a lidí