Balada o Láďovi a Mánš má třetí pokračování
Láďa a Máňa III
Vidím město veliké v dálce,
Samá stavba, věž a chrám,
Žižku se Zikmundem v hádce,
Války, hádky, pohodu i ráj.
Láďa strachem zadržel svůj dech,
A trémou se mu naježil chlup
To přeci neřekl praotec Čech,
Paní učitelko, to ví každý hňup.
Máňa ztuhla jak kamenná socha,
První slza objevila se na její tváři,
Vztekle vrhla oči na drzého hocha,
On bije se v prsa a celý září.
Láďo, kde vzala se v tobě tato pravda,
Dví se úča nahlas.
Já drtil se to včera u oběda,
Stoupá Láďovo ego a věhlas.