Ahoj všem od hrochů,
tak jsme tady zase, včera nám Maruška vyprávěla její postřehy ze školy. Jsem rád, že se vám to její vyprávění líbilo a máte podobné zkušenosti.
Dneska zase přilítla Lojzička ke Klárce a pověděla jí básničkou příběh, který se jí včera v tom větrném počasí stal. Klárka nám ho teď všem posílá. Tak se začtěte a zaposlouchejte do této nevídané básně. Jmenuje se
DRAVEC
Vylétla jsem do vzduchu,
a potkala letce,
tam u nebeského průduchu,
pozdravil mě sladce.
Slečno, slečno,
za drápek mě chyťte,
nebo za mé stehno,
poletíme strašně rychle.
Byla jsem pak celá divá,
byl to exotický dravec,
kukadla měl temně černá,
a svaly jako kanec.
Byla to rychlost,
byl to trysk,
projevila jsem slabost,
drápky mé silně stisk.
Na rande mě pozval hned,
chtěla jsem říci ano,
příběh však měl jiný sled,
prasklo pod ním lano.
Vše vidím teď jasně,
jak mizí v dáli ve výru,
blíží se konec básně,
on byl celý z papíru.
Je čas jít spát,
zavři očka, krásná víčka,
o hroších nech si zdát,
do tvého snu vstupuje Lojzička.