OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

Tak pochopí Leopold Klárku ve škole? Dokáže přečíst dopis od hrochů? Tak šup do čtení, pokračuje příběh Dopis


 

Leopold


 

Klárka a Leopold tam na sebe koukali jak na zjevení. Klárka na něj pořád mluvila a on na ní zase stále jenom pískal. Když už oba vypotřebovali všechny slova, Klárka si unaveně sedla na zem vedle jeho klícky a on pomalu vyšel otevřenými dvířky, mrknul očkem a souhlasně zakýval hlavou na znamení, že všemu rozumí a aby to vše ještě ztvrdil, zvednul tlapku se zdviženým palcem.

„Rozumí, on mi rozumí,“ řve Klárka co má hrdlo na všechny strany a popadne myšáka oběma rukama, zvedne ho do výšky, co stačí, a vlípne mu pořádného hubana, položí na zem a utíká celá šťastná do lavice.

Už nevidí, jak myšák celý zpocený od strachu se skácel k zemi. Nevěděl chudák, co si má myslet. Takovou divokou reakci od Klárky vůbec nečekal, i když věděl už od Slávka co je Klárka za střeštiprdlo. Na druhou stranu pusinu od lidské holky vůbec nečekal, čumáček měl celý mokrý, ale byl to pro něj takový zvláštní příjemný pocit.

Zpráva zněla takto,

Dopis

 

 

„ahoj, přijď ráno v devět hodin ke hrochům na pokec.“

Druhý den kolem půl deváté všichni přešlapujeme velice netrpělivě u hrochů. Všech deset, kromě Terky samozřejmě, vyhlížíme našeho posla, myšáka Leopolda. Když bylo asi čtvrt na deset a my přestali už věřit, že se objeví, zvedlo se seno nedaleko hroší vodní nádrže. A opravdu Leopold byl tady. Všichni jsme se na něj vrhli a začali ho zdravit. Musel si připadat jak nějaký slavný herec a netrvalo dlouho a taky se tak začal i chovat. Všem nám kynul těmi jeho tlapkami, šklebil se na všechny strany a stále něco na nás pískal. Jediný kdo mu rozuměl, byl Slávek a tak začal pro nás všechny překládat.

„Jsem fešný myšák,

Leopold,

A ne žádný strašák,

Zvolejte a vzdejte mi hold,

Moc ti to sluší,

Zdravím vaši bandu hroší.

 

Tak jsem tady, fotit mě můžete, nic proti tomu nemám i potlesk rád uvítám. Něco k pití a jídlu přijmu s radostí a přináším vám jenom samé štěstí.“

Musím uznat, že nás tato jeho uvítací řeč všechny překvapila a nevěděli, co si máme o něm myslet. Hlavně když mu Klárka nabídla sušenku. Bez ostychu sebral celý pytlík, všechny je zblajznul, lehnul si do sena, otočil se na bok, dal si ruku pod hlavu a povídá,

„dal bych si ještě něco k pití, takové pivko by opravdu bodlo,“

„nepřeháníš to trochu už,“ se zvýšeným tónem v hlase ho trochu okřikl Slávek.

Zarazil se, vstal a povídá,

„no, no, to byla přeci legrace, vždyť mě znáš Slávku jaký jsem šprýmař,“

„já jo, ale mý kamarádi ne“, okamžitě odpověděl Slávek už klidnějším tónem.

„Tak o co jde, bando od hrochů? Co máte na srdci, že to nemohlo počkat do příští normální návštěvy?“ Povídá myšák sice ještě trochu frajersky, ale už mnohem vážněji než předtím. 

Potom jsme mu všechno vykládali. Každý kdo něco řekl muselo být Slávkem přeloženo a naopak, proto nám to trvalo pěkně dlouho, než jsme se domluvili. Stejně tomu nerozumím. My všichni spolu můžeme mluvit a s ním jenom Slávek. Ani Tomík a ani Maruška to nedokážou. Je to nad moje chápání, ale na druhou stranu potom všem co jsme společně zažili, tak se tomu až tak nedivím.

Nakonec jsme se dohodli, abychom urychlili předání našeho dárku, že napíšeme rovnou teď pro správce dopis, který mu myšák Ctirad předá. Leopold si myslí, že Ctirad bude souhlasit a že nám pomůže, tak se ho ani nebude nejprve ptát. Taky jsme mysleli, že by vzkaz mohli předat naši ptáci, ale on by jim nerozuměl a kdoví co by si ještě pomyslel.

Začali jsme tedy přemýšlet nad dopisem pro správce golfového hřiště….


 

Ale to zase až příště, Ahoj.         

 

Co nového u hrochů

14. 9. 2020

Adaptační kurz

23. 12. 2019

Dohoda

4. 12. 2018

Fotbalový zápas

1. 12. 2017

Rozuzlení

archív

foto_hroši

11
Pixmac000056556183.jpg

U hrochů

kniha o přátelství hrochů, ptáků a lidí