OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací


Jarda se rozhodl jít na ten trénink se svým kamarádem Romanem. Prostě co slíbil, to udělal. A jak dopadl, se můžete přesvědčit hned tady U hrochů v pokračování příběhu Tajemství.

Jarda trénuje

Druhý den, když jsem přišla ze školy, tak jsem slyšela, jak si táta zpívá. Nebývá to zvykem, aby jen tak zpíval. Zpěv, no zpěv se nedá říci, vycházel z koupelny. Vejdu do koupelny a je ve vaně. Vypadá dost vyčerpaně, protože při každém pohybu mu hlas ujede mnohem silněji než obvykle, takže se to opravdu nedá poslouchat. Usmívá se a je nadmíru šťastný. Nikdy jsem ho neviděla před tak vzdálenou služební cestou, aby byl tak šťastný. Vždycky bývá nervózní a protivný. Ale teď, usmívá se na vše kolem, já stojím nad ním a on mě ani nevnímá. Teď na něj bafnout, tak se musí utopit, nebo co. Nechávám ho radši v těch jeho nádherných pocitech a jdu do svého pokoje. Jsem celá nervózní, jak to dneska probíhalo.

V tom přilítá Lojzička.

„Lojzičko, tak ráda tě vidím, povídej honem, jsem napnutá jak šňůra na prádlo. Celý den na nic jiného nemyslím než na tebe a Culíka a jak to všechno dopadlo. Honem, pověz už něco, nebo to nevydržím a dojdu na tátu opravdu bafnout."

„Nech mě trochu vydechnout, jsem celý den v jednom kole. A kde máš Jardu? Přece jsem ho viděla, jak šel, no šel, spíše se belhal domů," povídá Lojzička ještě celá udýchaná.

„A je, tak on pajdal? Tomu opravdu nerozumím. Vždyť je ve vaně a usmívá se na celý svět, jako by ho právě objevil a byl při tom středem vesmíru, tak z toho jsem celá paf a vůbec tomu nerozumím", povídám Lojzičce a mám u toho vykulené oči, div mě nevypadnou.

„Tak si představ, že jsme si to nakonec rozdělili, já jsem letěla s Jardou a k Culíkovi se připojil také Tomík. Proměna se vydařila tak šli sledovat tajně Terku a Lea. A teď ti holka budu vyprávět, jak probíhal trénink Jardy a Romana. To ti byla nádhera, jak nějaký koncert či co. Jarda byl jedinečný, běhal za každý míčkem a dával takové prdy, že jsem neměla šanci vůbec sledovat míček. A jak nádherně se kroutil, jako by tančil. Hrál senzačně. Sice nakonec prohrál, ale pro mě byl vítěz a dokonalý tenista. A to podání, kdybys to viděla, to svištělo, kdyby jí někdo koupil tím míčkem, tak musí být po něm." Povídá Lojzička s takovým nadšením, že by si člověk myslel, že je táta olympijský vítěz.

„Nakonec mu sice došli síly a z kurtu nemohl pomalu odejít, v restauraci pak vypil tři piva a Roman ho musel dovést domů, ale to nevadí, uvidíš, Terku vymete ze hřiště, když bude hrát, tak jako dnes, a to si nemyslím jenom já, ale i ten jeho kamarád Roman to říkal. Už vůbec nemám strach o naše vítězství, prostě naše družstvo Jarda spasí, protože ten tenis skvěle mastí,"

dokončila tímto úsměvným rýmem svojí řeč Lojzička a žulila se u toho jak malý Cipísek od Rumcajse. To vím zcela určitě, protože jsme se na něj včera s tátou dívali.

„To jsi mě udělala ohromnou radost", povídám radostně Lojzičce,

„běžím mu dát neskutečnou pusu a říct mu jaký je hrdina a jak jsem na něj pyšná", už křičím na celé kolo a vrhám se do koupelny. Když tam vtrhnu tak ho vidím, jak spokojeně ve vaně usnul. Nechám ho tedy chvilku zdřímnout, ale v kuchyni s Lojzičkou máme obě našponované uši, abychom ho slyšeli spokojeně oddychovat. Obě jsme měli o našeho hrdinu velký strach, aby se nám neutopil. A přitom jsme byly obě velice netrpělivé, s jakými zprávami se vrátí naši kluci Culík s Tomíkem z jejich první sledovačky našich protivníků.

Tak co jste zvědavý jak dopadli ti dva detektivové? Podle Lojzičky je to jasné, vítěz už je dán. Ale co Terka? Kam asi tajně chodí? Tak doufám, že to se dovíme zase příště. No a co myslíte kde asi? No přece tady U hrochů, to dá rozum milý čtenáři našich neobvyklých příběhů.

 

Co nového u hrochů

14. 9. 2020

Adaptační kurz

23. 12. 2019

Dohoda

4. 12. 2018

Fotbalový zápas

1. 12. 2017

Rozuzlení

archív

foto_hroši

11
Pixmac000084102390.jpg

U hrochů

kniha o přátelství hrochů, ptáků a lidí