OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

 

U hrochů to vře. Velké finále právě probíhá. Honem, jdeme na to. Příběh Velkolepá show má pokračování,

 

Hroší hvězdy

 

Po tomto čísle všichni tři vylezli z vody a začali se uklánět, jako kdyby byli na skutečném jevišti. Davy přihlížejících se zdvojnásobily a potlesk, který se linul od hrochů, připomínal zápasy důležitých fotbalových utkání. V tom přilétají na scénu ptáci. Byli nafintění, natupírování a vymydlení, jako by šli na bál. Seklo jim to moc. Všem bylo jasné, že to byla práce Lojzičky.

Přilétají za ohradu, kde už čekala Klárka s Terkou. Od filmařů zde byla připravena trampolína. Nejprve začíná skákat Klárka. Všechny kamery a oči diváků se upínají na ní. Poslední výskok byl tak vysoký, že převyšoval ohradu hrošího pavilonu. Všichni přihlížející, včetně režiséra oněměli. Se zatajeným dechem a otevřenými pusami sledují, co bude dál.

Když byla Klárka nejvýše, zvedá ruce nad sebe. V tom okamžiku ji uchopují ptáci a velice ladně jí přenášejí přes ohradu přímo mezi hrochy. Mezi diváky to zahučí, obavami o Klárku, ale i napětím co se bude dít.

„Ti ji musí roztrhat. To je jasný jak facka“, křičí ošetřovatel co má hrdlo a vytáčí na svém mobilu veterináře.

V ohradě se rozbíhá Tomík a míří přímo na Klárku. Teď už mají zavřené oči od strachu snad úplně všichni, včetně kameramana. Tomík vyhrocuje situaci do omdlení všech. Těsně míjí Klárku a ještě na ní stačí zakřičet,

„Klárko, připrav se. Oběhnu ještě jedno kolo a u tebe se skloním. Naskoč mi potom na hřbet.“

Taky že ano. Když Tomík míjí Klárku podruhé, tak ona mu skáče na hřbet a stojí na něm s rozpaženýma rukama. Mezitím ptáci přenesli i Terku. Ta zase pro změnu naskakuje na Marušku. Vypadá to u hrochů jako v cirkusové manéži. Dva hroši obíhají dokola pavilon a uprostřed stojí ten nejstatnější, otvírá tlamu, co může a řve na všechny mohutným hroším pokřikem,

„uáááááááááááá,“ až všem stydne krev v těle. Byl to samozřejmě Slávek.

Poté ptáci opět přenášejí Terku s Klárkou do bezpečí za ohradu. Všichni jásají a tleskají. V tu chvíli to byli hrdinové.

„Já vás obdivuji. Jak jste mohl být tak v klidu, ještě se u toho usmívat. To já mít dítě mezi hrochy tak se zblázním“, povídá rozklepaným hlasem rejža Jardovi.

Ten mu úplně v klidu odpoví,

„vždyť se nemohlo nic stát. Je to ta nejhodnější rodinka jakou jsem kdy měl tu čest potkat,“ usměje se a plácne rejžu do zad a u toho dodává,

„ale záběr skvělý, ne? Nebo to snad chcete zopakovat?“

„Proboha, chlape, jenom to ne. Já mám tolik záběrů, že jsem přešťastný. Hlavně nic neopakovat. Ať už je to ani nenapadne se tam nechat zase přenést.“ A pak už jen křičí.

„Vodu! Vodu! Přineste mi sakra někdo vodu nebo se tu skácím.“

To už ale hroši připravují další číslo. Tomík se rozbíhá po hřbetě Slávka. Najednou se odráží a předvádí ohromný skok. Nad hroším jezírkem komplet ptačí pětka vytváří kolo. Bylo velké jen tak, aby se tam Tomík vešel. Trefil to úplně perfektně. Proskakuje to kolo z ptáků, dělá nádherné salto a dopadá do vody.

Tomík

„Fantastiko! Fantastiko!“ Křičí na všechny kolem rejža a tetelí se u toho blahem.

Najednou získává kuráž. Pomyslí si,

„když to dokázali ti caparti, tak to musí být hračka i pro mě,“ a přibližuje se k ohradě. Ještě kývnul na slečnu s klapkou, která ač nechce, tak ho musí následovat.

 

Tak zas příště. Natáčení jak se zdá ještě není u konce. Mějte se,

Ahooooooooooooooj!

Co nového u hrochů

14. 9. 2020

Adaptační kurz

23. 12. 2019

Dohoda

4. 12. 2018

Fotbalový zápas

1. 12. 2017

Rozuzlení

archív

foto_hroši

11
Pixmac000090185550.jpg

U hrochů

kniha o přátelství hrochů, ptáků a lidí