OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

Ahoj všem kámošům hroší bandy,

Klárka s Terkou jsou spolu a plánují cestu. Všichni ostatní členové party jim dali důvěru. Tak co nezklamou je? Uvidíme, jdeme na to. Příběh Dohoda je tady.

Dohoda

„Tak a teď to přijde, Klárko. Nasedneme na trajekt a pojedeme po moři až do Barcelony. Co tomu říkáš? Nebude to žúžo, dobrodrúžo.“

Cesta po moři se Klárce začala zamlouvat, ale stále ještě nemohla Terku vystát za tu navrženou cestu. Už, už se nadechovala k reakci, ale bylo to marné. Terka nevnímala okolí a pokračovala ve svém plánu cesty.

„Až to tam Lojzička vyhraje a smete všechny ty španělské fiflenky, tak můžeme jet zpátky přes Švýcarsko a skouknout všechny ty krásy, přesně jak jsi to navrhovala ty.

Anebo víš co? Pojedeme přes Švýcarsko tam a zpátky přes Itálii. Já ti jsem nadšená pro obě varianty. A co pořád holka mlčíš? Proč nic neřekneš? Nebo se ti to zdá jako úplná hloupost? Klárko? Vnímáš mě vůbec?“

Při poslední větě začala do Klárky šťouchat. Byla z toho tak nervózní, až s ní šili všichni čerti.

Klárka z toho byla úplně paf. Nebyla schopná ze sebe vysoukat ani hlásek. Veškeré pochybnosti byly fuč. Netušila, že ta Terky řeč dopadne takto. Místo nějaké reakce vlítla Terce do náručí a dala jí pořádného hubana.

Obě začaly štěstím skákat jak pominuté. Byly si na beton jisté, že se všem tento návrh bude líbit. A začaly doslova řvát na plný pecky.

„Barcelóóóóóóna!

Všechno bylo rázem odpuštěno. Následoval velkolepý společný taneček kolem celé místnosti. Když už se holky vydýchaly a zklidnily, posadily se zase k počítači, aby mohly začít plánovat cestu podrobněji. Klárka už byla bez jakýchkoliv podezření. Proto se nebála a bez obalu na Terku vybafla.

„Chtěla bych jet do Barcelony nejprve přes Švýcarsko. Že ti to neva?“

Opět se rozhostilo po místnosti ticho. Tereza se otočila na Klárku a zamračila se. Dala si ruce do dlaní a nehnula ani brvou. Klárka na ní koukala s otevřenou pusou. Nechápala už vůbec nic. Bylo jí tak trochu do breku. Zase si nebyla jistá Terky upřímným kamarádstvím. Přišla pomalu k ní. Chtěla ji pohladit po vlasech říci něco pěkného. Něco jako, no nic tak pojedeme, jak jsi to naplánovala, mně to vůbec nevadí. Nešlo jí to. Stála nad ní a nepřítomně koukala na její vlasy.

Vtom okamžiku Terka vyskočila, jako kdyby měla péra na nohou. Při výskoku bouchla hlavou Klárku do brady. Ta zaúpěla bolestí. Nic netušící Terka se rozchechtala na celé kolo a začala na Klárku křičet.

„Nevadí trdlo, jedno. Jasan, jedeme nejdřív přes Švýcarsko. Vždyť já jsem šťastná, že jedeme všichni dohromady a že to bude prďácký dobrodružství. Ale musíš uznat, že jsem tě pěkně doběhla, co?“

Teprve po tomto vydatném skandování si všimla, že Klárka má na bradě pěknou bouli. Skloní se k ní, a když se jí začala snažit konejšit, vidí jak má Klárka pusu od ucha k uchu a šklebí se samým štěstím. Bolest byla ta tam. Bylo rozhodnuto. Holky se domluvily.

První cestu naplánovali vlakem. Na příští pátek v 9.00 z hlavního nádraží. Zaklaply počítač a chystaly se vyrazit, když si všimly za oknem kompletní ptačí pětky. Otevřely okno a šťastná Klárka na ně volá.

„Nazdárek zvědavci jedni. Právě jsme chtěly odejít a zvěstovat vám tu novinu. V pátek vyrážíme!“

A je to. V pátek vyrážejí. Začnou vlakem. Já nevím jak vy, ale já se strašně těším.

Tak Nazdáááááááááááááááááááááááááárek

Co nového u hrochů

14. 9. 2020

Adaptační kurz

23. 12. 2019

Dohoda

4. 12. 2018

Fotbalový zápas

1. 12. 2017

Rozuzlení

archív

foto_hroši

11
Pixmac000077085693.jpg

U hrochů

kniha o přátelství hrochů, ptáků a lidí