OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

Když si holky začnou jen tak špitat, tak jsou všichni napnutý, co z toho může vzniknout

 

Dívčí mejdan

 

 

Když přišel táta ke hrochům, tak viděl, jak my všechny dámy si něco špitáme.

„Co to tam máte za hlouček?“ Povídá s úsměvem na rtu.

„Ani mi nepovídej, už pěknou dobu tam klábosí potichu a my jsme tu jak pátý kolo u vozu,“ povídá trochu nazlobeně Slávek.

„No tak Klárko, řekni mi alespoň ty co se děje, nebo půjdeme rovnou domů,“ pokračuje táta už se zvýšeným tónem v hlase a najednou se ozve Maruška,

„kuš opeřenče jeden vlezlý“, okřikne Lea, který se nás snažil poslouchat.

„Slyšeli jste to všichni, jak mě nazvala. No Maruš to bych od tebe nečekal, taky ti nikdo neříká horo sádla a tuku,“ okamžitě odsekne Leo, ale poslechne a jde pryč.

„Tatí, já mám takovou prosbu, mohla bych dneska spát u Terky?“

„Jestli mě ihned, podotýkám ihned, neřekneš, o co jde tak …“, nestačil už dopovědět táta, když mu skočila do řeči Maruška.

„Vidím, že nás nenecháte na pokoji ani chvilku, tak dobrá, chtěli bychom vám jenom říci, že dneska chceme zajít za Terezou a udělat si takový malý dívčí mejdan, ale bez vás chlapů.“

„Tak to je jiná, já souhlasím, ale proč takové tajnosti, to opravdu nevím,“

„hurá, hurá, křičím jak pominutá,“ a vlítnu na tátu a dám pořádnou upřímnou pusu.

Takové nadšení už ale nesdílí Slávek. Moc se mu to nelíbí, ale když souhlasil taťka tak nakonec řekl ano taky.

Jediná Lojzička se nikoho neptala a jen koukala, jak ostatní ptactvo na ní valí bulvy s otevřenými zobáky. I když se na žádný souhlas neptala tak všichni ostatní členové ptačí letky kývají na souhlas, že může taky vyrazit s námi.

A bylo to domluvené. Měly jsme cestu volnou k našemu holčičímu mejdanu u Terezy.

Přesně v sedm večer se my dámy od hrochů scházíme v Terezině bytě. Byly jsme všechny, Lojzička, Terka, Maruška i já a mejdan mohl začít. Já jsem sice už na takovém mejdanu jednou byla, ale to bylo o narozeninách mojí spolužačky Janičky. Dneska je to jiné, cítila jsem se strašně dospělá a čekala, co se bude dít.

Holky otevřely láhev vína a mně dala Terka dětské šampáňo, ale musím se přiznat, taky jsem trochu koštla červeného od Terky, ale vůbec mně to nechutnalo a honem to zajedla oříšky a zapila limonádou.

Pustily jsme muziku, chvíli zpívaly a pak zase tančily, bylo to strašně krásný a já byla nadšená. Když jsme byly už unavené tak jsme si sedly, ztišily rádio a začaly si vyprávět.

Samozřejmě jak už to tak na takových dívčích sletech chodí, začali jsme se bavit o klukách a potom zase o hoších a nakonec o chlapcích.

Pak si vzala slovo Maruška a povídá,

„holky něco vám povím, jste moje nejlepší kámošky a tuhle příhodu jsem nikdy nikomu neřekla, ani Slávkovi. Tak prosím vás nikomu ani muk.“

Všechny jsme ztichly. Byly jsme všechny napnuté a Maruška pokračovala ve svém příběhu…    

 

 

No potěš pánbů, co ta Maruška má asi na mysli? Těšte se se mnou co bude dál.

Co nového u hrochů

14. 9. 2020

Adaptační kurz

23. 12. 2019

Dohoda

4. 12. 2018

Fotbalový zápas

1. 12. 2017

Rozuzlení

archív

foto_hroši

11
Pixmac000055577595.jpg

U hrochů

kniha o přátelství hrochů, ptáků a lidí