OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

 

Ahoj, tak jak jsem slíbil, jsme tu zase U hrochů v pokračování toho napínavého příběhu Vyšetření. Čtěte tady je příběh


 

Božský nápad


 

„A co takhle využít těch Tomíkových modřin k jeho propuštění,“ povídá Slávek.

„To není dobrý nápad Slávku,“ povídá Tereza.

„Muselo by následovat vyšetřování, a stejně si myslím, že by to odnesla zase nějaká sestra. Nevěřím, že by si tohle nechal na sebe ten vypočítaný doktor, vždyť víš, jak dokáže zacházet s ostatním, když z nich nemá žádné výhody.“

V tom mě něco napadlo,

„vždyť mi nemusíme udávat důvod, aby Tomíka pustili domů. Prostě tam půjde tady Slávek a Maruška a na vlastní žádost, tuším, že se tomu říká na reverz, si odvedou Tomíka domů,“

„no Jardo, ty jsi ale hlava, to je teda nejlepší nápad jak Tomíka dostat domů hned a bez vyšetřování,“ povídá Tereza a já se cítil tak slastně za tu její pochvalu až jsem z toho přestal vnímat okolí. V tom slyším,

„tatí, tatí, prober se a nespi už.“ To byla Klárka. Všichni se potom tak podezřele uculovali, že jsem se zase pro změnu začal příšerně stydět, až jsem z toho celý zčervenal jak nějaký rak. No a to už se chlámali úplně všichni, taky jsem zaslechl z tašky,

„zčervenal nám Jarda, já se asi počůrám, jaká je to sranda, nejprve byl mimo, když Terka na něj sehrála to kino.“ Nebyl to nikdo jiný než Leo.

„Jaký kino, ty brebto, já ho jenom pochválila za ten skvělý nápad,“ sprdla ho ihned Tereza.

Bylo to od ní hezké, dlouho mě už před všemi takhle nepodpořila, udělala mi tím velkou radost, i když tu ostudu s tím mým červenáním to nesmazalo.

„Tak dost Leo, dneska tady řešíme vážné věci a na ty tvoje provokatérské žvásty není nikdo zvědavý,“ jasně a rázně ukončila tuto debatu Maruška.

Přesně podle plánu vyrazili Maruška se Slávkem za doktorem se žádostí o okamžité propuštění Tomíka. Hned jak vešli do ordinace, doktor se začal rozplývat, hlavně nad Slávkem,

„pane, jsem nadšen, že vás poznávám, doktor Bezecný jméno mé,“ a letěl ke Slávkovi podat ruku a pokračoval.

„Ty rysy, jsou přímo dokonalé. Vidím tu křivku té hlavy. Když jí porovnám tady podle obrázku s tou křivkou hrocha, tak je shoda přímo dokonalá. Mohl bych vás vyšetřit a trochu zkoumat. Byl byste úplně dokonalý objekt pro moji vědeckou práci. Nechci to samozřejmě zadarmo, určitě se dohodneme. Koukám tady do diáře a pozítří mám volno, tak…“ Vypadalo to, že nikdy neskončí svojí řeč a chvástání, jen aby Slávka přesvědčil. Ale to se opravdu škaredě zmýlil, Slávek neváhal a skočil mu do jeho proslovu,

„ty drzoune, co si to jenom dovoluješ. Ty mě budeš přirovnávat k hrochovi. Jak tě tahle opovážlivost mohla jenom napadnout. Maruško, drž mě nebo ho tady rovnou zadupu do země jak nějakého červa, to se bude doktůrek divit,“ a začal se na milého doktora sápat. Ten už stál celý vyděšený v rohu místnosti a nebyl schopný od strachu ani promluvit, jenom se celý úplně rozklepal.

„Tady ti dávám žádost k okamžitému propuštění Tomíka, a jestli ho hned nepropustíš tak tě přetrhnu vejpůl, to budeš čubrnět.“

Ano, ano pane, já, já nic, jen jsem se chtěl dohodnout, samozřejmě je volný, může jít,“ vykoktal ze sebe zděšený doktor.

Když jsme odcházeli s Tomíkem chodbou tak jsem si všimnul doktora, jak drží kapesník v ruce, utírá si slzy a mumlá si pro sebe,

„mohl jsem být slavný, taková šance, taková šance, kdy člověk potká lido-hrocha nebo co to bylo, a já ji promarnil, to je neštěstí.“

Vůbec mi ho však nebylo líto, a jak tak kráčíme tou chodbou, no spíš tančíme, tak z igelitky vylítne komplet ptačí letka a začali zpívat,

 

Jó Jarda, jó Jarda

Je náš hrdina,

Vysvobodil Tomíka

Ze spárů doktora.


 

Jó ten nápad, ten nápad,

Jenom jeho napad,

Křičme sláva, sláva,

Jarda od Hrochů je frája.

 

 

Dělalo mi to strašně dobře, a tak jim odpovídám,

„vy moje ptačí letko,

jste jak moje děcko,

a jestli lžu,

tak ať peklu propadnu“

 

Tomu se pak všichni tak smějeme, že nemůžeme ani mluvit. Je to jednoduchý, jsme šťastní, protože jsme zase všichni pohromadě.

Ale opravdu všichni? V tomto rozpoložení stojíme před pokojem Aničky. Maruška se odhodlala a klepe na dveře.


 

Jak se věci mají s Aničkou, se dovíme zase příště. Mějte se hezky a těšte se zase sem ke Hrochům.

 

Co nového u hrochů

14. 9. 2020

Adaptační kurz

23. 12. 2019

Dohoda

4. 12. 2018

Fotbalový zápas

1. 12. 2017

Rozuzlení

archív

foto_hroši

11
Pixmac000058000541.jpg

U hrochů

kniha o přátelství hrochů, ptáků a lidí